Galerie: Vodácké kouzlo řeky Sázavy v době dřevěných pramic…

Zavřít fotogalerii

Vodácké kouzlo řeky Sázavy v době dřevěných pramic...

Doprava nebyla jednoduchá, sehnali jsme náklaďák a na samém konci května se pod Zbořeným Kostelcem objevily dvě ukrutánsky těžké dřevěné pramice, dřevěná pádla, polystyrenové plovací vesty a malé plátěné stany.

Sobotní ráno nám přiletělo vstříc a my zabalili malé stany do velkých plátěných loďáků a nasedli do pramic. Dospělí už měli větší či menší vodácké zkušenosti, takže nebylo čeho se bát.

První týnecký jez. Pramičky, jak je vidět, měly krásný dřevěný vlnolam, který chránil loď před zalitím vodou při sjíždění jezů a divokých peřejí.

Už na druhém jezu v Týnci jsme vlnolamy ocenili naplno. Těžká pramice s přídí plnou bagáže se ve šlajsně zařízla do vln jako ledoborec a bez krytu na špici by bylo v lodi plno vody. Ale i tak jsme měli co vybírat.

První peřeje, to je na pramičce radost. Pokud jsou balvany dobře vidět, stačí jen párkrát zabrat a užívat si šplouchání pod přídí. Květnová sobota, na obloze ani mráčku a na vodě ani pádlo.

Brejlov a několik dalších jezů přetahujeme.

Kamenný Přívoz, to je jiná, tady se pramice proženou protrženým jezem jako rozzuřený vorvaň.

Žampach, to je vodácká radost, krásně pocáká. Pramice projely a naděje přihlížejících rekreantů se nesplnily, nikdo problémy neměl.

Večer jsme rozbili tábor na břehu jezera Vranské přehrady a ráno pokračujeme směrem ku Praze. Čeká nás cesta přes celou Prahu až do trojské loděnice. Obsluha zdymadla na přehradě nás celkem ochotně spustila o pár metrů níž.

Vltava teče celkem svižně, a tak je chvilka na příjemný odpočinek při soulodění. Pádlovat na dřevěných pramicích po Vltavě přes celou Vranskou přehradu a dál ku Praze, to byla pro nezvyklé ruce přece jen docela fuška.

Vítá nás socha Vltavy v Praze. I tady jsme využili zdymadla a nedělním odpolednem v poklidu projíždíme Prahou. Nezvyklé pohledy a štvanická šlajsna jsou odměnou za dlouhé pádlování.