Fotografování na vodě – jak vozit fotovybavení

Kompakty
Jedním z nejjednodušších řešení, které se nabízí, je vodotěsný kompakt. Já si prošel několik stadií od jednoúčelových vodotěsných foťáčků na film až po novější digitální kompakty. Výhody jsou nasnadě – foťák máte pořád u sebe ve vestě a můžete jej kdykoliv použít bez nutnosti vylézání z lodi a složitého šachování. Je to možná typem foťáku, ale mně se fotky přímo z lodi nikdy moc nedařily. Na čočce fotoaparátu zůstávala kapka vody a foťák si neuměl poradit s tmavšími podmínkami a velkými rozdíly mezi stínem a světlem, ve kterých se často ocitáme. Věřím, že jsou i lepší vodotěsné foťáčky, které fungují lépe. Každopádně „happy snapper“ ve vestě je dobrý nápad i pokud si fotografie nechaváte jen pro sebe na památku. Tyto foťáčky jsou zároveň dostatečně odolné, aby přežily kdejakou kajakovou party i případné náhodné ponoření do zlatavého moku.

GoPro a podobné kamery
GoPro a další vodotěsné headkamery jsou kapitola sama o sobě. Nedají skoro žádnou práci na údržbu a jejich kvalita se zlepšuje s každou novou generací produktu na trhu. Velkou výhodou je možnost jejich uchycení na speciální držáky na různých místech včetně lodě, pádla a jinde podle fantazie. Vedle známé funkce natáčení videa jsou schopné dělat docela obstojně sekvenční fotografie a můžete je použít i na tvorbu časosběrů.

Jak přepravovat dražší techniku
Pokud se rozhodnete pro dražší foťák, nastane akutní otázka jak na vlhko citlivý přístroj uchovat v suchu a zároveň vzít s sebou na řeku. Možnosti jsou zásadně dvě. Buď tradiční Pelicase (nebo jiný podobný vodotěsný kufr), nebo dry bag. Výhodou Pelicasu je jeho nezanedbatelná odolnost před vnějšími vlivy – a tím nemám na mysli jen počasí a vodu, ale také transport autem k řece a na řece. Pelicase přežije kdejaký náraz a díky výstelce z pěny poskytuje skoro maximální ochranu. Pokud se rozhodnete pro tuto možnost, vyplatí se potopit kufřík na nějakou dobu pod vodu a otestovat vodotěsnost. Zároveň je potřeba vždy zkouknout, jestli se nám nepřipletl nějaký popruh či nečistota do těsnění, a čas od času těsnění zkontrolovat či případně vyměnit. Nevýhodou Pelicasu je jeho “neskladnost” v kajaku. Záleží na velikosti vaší “výbavy”. Malá amatérská zrcadlovka se většinou vejde do velikosti 1200, kterou můžete u většiny lodí zastrčit za zádovou opěrku. S většími zrcadlovkami či více objektivy musíte jít o velikost výše na 1300. Ale tenhle kufřík se bohužel nevejde za zádovku, a tak zbývá jen umístit jej přímo “mezi nohy” do kokpitu. Tato možnost pochopitelně velice ztěžuje nouzové vystoupení z lodi či vystrčení kolen z opěrek. Proto si tato kombinace u některých pádlerů právem vysloužila přezdívku suicide box.

Další možností je suchý vak nebo loďák s určitou nárazuvzdornou výplní. Fotoaparát je více exponovaný k nárazům, nicméně loďáček je v mnoha ohledech praktičtější. Výhodou je o něco více místa v lodi, malá váha, ale také možnost přihodit náhradní izolační vrstvu, malou lékárnu či jiné nezbytnosti. Já používám malý Watershed Ocoee, do kterého se mi vejede jak foťák s pár objektivy, tak i telefon a případně náhradní fleece vrstva. Výhodou Watershedu je zapínací systém ne nepodobný přerostlému ziplocku, který známe z plastových sáčků na potraviny. Zároveň se dá dokoupit nárazuvzdorná vložka přesně pasující na typ loďáku. Šikovnější z vás ji ale bez problému vyrobí ze staré karimatky a tesa pásky s případným sešitím na exponovaných místech.

Fajn, teď už máme foťák kam dát, a co tedy s sebou k přístroji přibalit? Hodí se malý ručník na utření rukou a také houbožínka, již používáte třeba na mytí sporáku či koupelny doma. Můžete ji mít ve vestě a po vyždímání vysuší většinu vody z mokrých dlaní. Dále se hodí hadřík na objektivy, náhradní baterie, karty a polarizační filtr. Po každém focení na vodě je třeba vše vyndat a vysušit. Ještě je občas dobré připevnit na kufřík či loďák smyčku, která nám usnadní nošení.

Teď máme zabaleno a jsme připraveni vyrazit na vodu. Kam s foťákem? Samozřejmě záleží na velikosti. Menší foťák můžeme umístit, jak už jsem psal, za zádovou opěrku a vyvážit na druhé straně třeba házečkou či lahví na vodu. S větším balíčkem či Pelicasem vám asi nezbyde nic jiného než jej umístit do kokpitu mezi nohy. S foťákem máte všechno o něco málo složitější. Překáží při vystupování, nastupování a přenášení. Hlavně vystupování na obtížných místech může být hlavolam. Tady se hodí zmíněná smyčka, kterou techniku můžete na chvilku za něco zaháknout, aby vám nepřekážela.

Focení ve skupině
Focení se může stát kamenem úrazu. Část lidí chce fotit, ale ostatní focení moc netrápí a chtějí si užít řeku bez zbytečného zdržování. Pokud přesto chcete svoje fotky, když už se s tím vším táhnete, nezbývá než se přizpůsobit tempu. Pro mě je v tomto směru vzorem norský kajakář, fotograf a videograf Benjamin Hjort. Dokáže najíždět peřeje a zároveň dělá úžasné fotky. Loni v severním Norsku nás byla velká skupina a na Benjiho nebylo třeba vůbec čekat, nebo jen minimálně. Takže o co jde: Pokud na to máte, můžete jet peřej jako první, rychle najít kompozici, nastavit a fotit zbytek skupiny. Pokud je to možné, je fajn trochu zaexperimentovat a několikrát změnit úhel, jinak získáte mnoho pěkných, nicméně téměř totožných snímků. Dále se podle obtížnosti a významnosti peřeje vyplatí vynechat fotku posledního pádlera a vyrazit ke své lodi – pak na vás skupina nemusí moc čekat. Podobně, pokud jdu prohlížet, beru foťák s sebou společně s házečkou. Urychlí se tím jak focení, tak záchrana, mám víc času vybrat si úhel a místo, odkud budu fotit, a nemusím se zbytečně vracet zpátky k lodi pro foťák.

Fotoaparát vám bude na vodě většinou překážet, ale odměnou vám budou skvělé fotky! A jak je udělat, to si povíme příště.

Článek vyšel také v HYDRU 4/12.