Není nad to se z výšky dívat na spot. Záď lodi vytvoří vějíř z vody a vy po úchvatné podívané pokračujete v cartwheelech. Či dokonce rovnou nasadíte na Tricky Woo? A čím větší playspot, tím větší podívaná. Na The Wall (Lyon) už je to skoro letecká vložka. O čemže to tu básním? No přece o Fisher Kingovi, o entry move, neboli figuře, provádějící se při nájezdu do playspotu. A podle obtížnosti za ni dostanete i body. V tomto případě celých 60.
Šedesát bodů, které mohou být pěkně zrádné. U každé vstupní figury riskujete, že projedete playspotem a místo několika bodů obdržíte velmi slušnou časovou ztrátu. Na druhou stranu se ale nejedná o příliš těžkou figuru.
Je vhodné si ji rozdělit na dvě části – klíčový nájezd a samotné provedení figury. Podstatou nájezdu je dostat špičku na pěnu. Podobně jako když boofujete. Samotný nájezd pak závisí na konkrétním playspotu. Loď najíždí někde mezi skoro přímým nájezdem a nájezdem bokem. Těsně před vjetím do pěny zvedneme špičku tak, aby zůstala nahoře na pěně. Toho docílíme protináklonem (dno lodi narazí na pěnu) a širokým záběrem. Následuje protažení záběru dozadu, abychom dostali celou loď na pěnu.
Následuje samotné provedení figury. Celá figura by se dala přirovnat k bluntu (či půlce cartwheelu) při nájezdu do válce. A také se podobně provádí. Po nájezdu máte pádlo vzadu stejně jako při double pump. Ramena jsou vytočena do strany směrem k přitékající vodě, hlava se dívá stejným směrem. Trup by měl zůstat po celou dobu kolmo k lodi. To znamená, že stačí zatlačit pádlo dolů a zvednout se na něm. Vzápětí se ocitnete poměrně vysoko nad spotem se zádí lodi čnící k nebi. Zbytek už je na vaší libovůli. Pokud chcete přistát naplocho, přidáte trochu rotace v bocích jako při bluntu. Nebo necháte loď pokračovat v rotaci a navážete sérií cartwheelů.
Jak se vypořádat s nájezdem? Zkoušet. Loď prostě musí zůstat na pěně, nespadnout pod ni, což je nejčastější chyba. Zároveň ale nesmíte ani přejet, a ztratit tak playspot. Figuru je potřeba provést nad místem, které vás ještě nevypláchne. Mně většinou fungoval přímější nájezd u vlnoválců a velké protažení. Naproti tomu u zavřených válců je lepší najíždět bokem a jít rovnou jakoby do cartwheelu. Stejně tak u větších playspotů můžete použít víc rychlosti. Shodou okolností jsou pro nácvik nejvhodnější velké vlnoválce, protože máte hodně silné pěny, po které se můžete vozit.
Copak? Bojíte se výšek? Nebo snad výplachu? Pak tu je ještě jedna varianta. Místo jakoby blunta uděláte eskymáka se suchou hlavou. Všechno je v podstatě stejné. Pádlo máte rovnoběžně s vodou. List je u zádi stejně jako v první variantě. Jdete trochu do záklonu a ve chvíli, kdy byste zvedali záď přes „kontra“, provedete back deck roll (eskymák odzadu). Důležité je udržet tlak na listu po celou dobu rotace a přehodit loď přes sebe. Nezapomeňte natáhnout nezáběrovou ruku, abyste mohli dokončit rotaci a nezamotali se do lodi. Mrkněte na video a hurá na to!
