Ešus věší pádlo na hřebík

Škodný výbor se scházel od prázdnin každou středu po loděnici na Nju Bábě, aby se to dalo dohromady. Padaly mraky nápadů, ať už na místo, kde by se to mělo konat, tak samozřejmě na program. Kostru nám určil sám Ešus, základem je oddíl, autobus, voda a večírek. 

Je dost možný, že se k němu detaily ohledně akce nedostaly, přestože to kolovalo na sociálních sítích i po e-mailech.

Asi měsíc před akcí dostal informaci, že si na daný víkend nemá dělat plány a ať si opráší hydro.

Počasí se ještě pár dní před víkendem tvářilo, že nám to rozhodně nedá zadarmo, buď mělo pršet, nebo sněžit. Pak se ale stal zázrak a ve středu ukazovala předpověď 20 stupňů a azuro. Což se nakonec i splnilo. Panovala i nervozita v tak přízemních věcech, jako byly peníze… Kdo tu všechnu srandu zaplatí? Vodácký světě, tímto díky! Do kasičky se vybralo dostatek. 

Den před akcí dostal pozvánku tak, jak to má rád. Vše je dobrovolný a nemusíš, nemusíš. 

Stejně jsme ho v sedm ráno nabrali před domem a odvezli na sraz na Bohemku. V loděnici už čekala první várka lidí společně s mladým Ešusem v podání našeho Rockyho, který  nás v této roli provázel klasickými hláškami po celý den. Přijela eŠDa, a my jsme se začali nakládat do busa (lekneme se Ešusa). Ale nebyla by to bohemácká akce, aby se hned něco nerozbilo. Vlek nám dal pár minut napětí, jestli s námi bude spolupracovat. Ale dobrý, zadařilo se a mohli jsme vyrazit směr řeka Sázava. 

Dojeli jsme do Krhanic a zjistili, že stav vody není kdoví jaký, ale jetelný (takže na současnou bídu vlastně skvělý) a začali se převlékat do hydra. Ešus jel jako porcelán na raftu s bohemáckým potěrem. I přes sucho v řece to byl nádherný půl den na řece. Sjet si řeku v barvách podzimu a se spáleným nosem od sluníčka bylo prima. 

V Pikovicích na nás čekal autobus a Ešusovo oblečení sušící se na házečce na mostě. Ke všemu si při balení zapomněl u vleku helmu, takže zpívání a taneček za vykoupení proběhlo i bez našeho přičinění. Věděli jsme, že máme asi dvě hodiny zpoždění, program byl nadupaný až do večera. Rychle jsme se sbalili a vyrazili do Prahy na další část rozlučky. 

Dorazili jsme na kanál do Troje, kde už samotný příjezd eŠdy po cyklostezce udělal patřičný rozruch. Někdo pádloval na kanále, někdo na nás čekal u stánku s pivem. Ešus dostal pokyn, že se jde znovu do hydra a juchajdá jako porcelán na kanál. Legendy praví, že Ešus si tak sjel Troju prvně v životě! Celkem se nechal třikrát svézt odshora dolů. Po kanále si už konečně mohl zajít na pivo, na které se podle mě těšil od prvního zastavení o suché dno na Sázavě 🙂

Více fotek hledejte v této galerii nebo v této galerii na rajčeti.

Po ježdění na kanále luštil tajenku a pak už se pomalu začalo stmívat. Od večírku už nás dělil jen rozhovor, jehož prostřednictvím jsme prošli celou Ešusovu vodáckou historii. Závěrem dostal pohár, který mu musí závidět každý vodák. No uznejte…

Po rozhovoru se stage přenechala hudbě. První kapela The Closing Date, jejíž bubeníkem je Vilda, odchovanec z bohemáckého oddílu, navodila parádní taneční atmosféru. Plynule pokračoval DJ Rourák, který též prošel oddílem. A samozřejmě byly i kytary u ohýnku, od kterého nás odehnal ve tři ráno silný déšť. Tak akorát, aby ta nedělní opice moc nebolela. Díky za vše!

A jaksi to užil sám Ešus?

“Celá akce musela stát spoustu práce a úsilí. Já jsem věděl jenom termín, ale co se bude dít předemnou dokázali utajit. Program dne jsem se dozvěděl až ráno v loděnici.

Musím se přiznat, že jsem se na vodě snad nikdy tolik nebál, jako když jsem dělal porcelána bez pádla v ruce. Jsem rád, že to takhle udělali, protože já jsem chtěl v loděnici dát soudek a posedět u ohně, ale oni, tak jak jsem je to léta učil, uchopili danou věc po svém a podařilo se jim to velice dobře.

Jo a kdybych se mohl vrátit na začátek, tak bych neměnil a udělal bych vše zase znovu a možná i stejně.”

A proč vlastně to pádlo na hřebík pověsil? 

“Vlastně to je celé jednoduché. Prostě mi tělo i hlava vystavili stopku. Hlava už pár let nebyla nastavená tak úplně na adrenalin, a tělo mi stopku vystavilo v podstatě už vloni. Bohužel mi opět přestalo naplno fungovat rameno, a už se nedá opravit, takže jsem musel vynechat aktivity, které by mně dohnaly k endoprotéze ramenního kloubu.Prostě jsou věci, které už nemohu dělat. S jednou rukou se nedá pádlovat, ani hrát závodně volejbal. Zůstaly mi běžky, kolo a práce pro vodáky – v oddíle, v AVTS ani na svazu nekončím, jen se na tu vodu už budu koukat jen ze břehu. Stává se ze mně prostě bafuňář.”

Na uspořádání akce se podařilo vybrat tolik peněz, že se ani všechny nevyužily. Tyto peníze se Ešus rozhodl věnovat Asociaci vodní turistiky a sportu (AVTS), které budou věnovány jako dar ve sbírce Zachraňte vodáctví v ČR.