Prahou se šíří fáma, že v neděli 15. ledna byli v centru Prahy na Vltavě spatřeni eskymáci z dalekého Grónska. Chtěli bychom uvést věci na pravou míru, protože se nejednalo o eskymáky, ale původem o Jičíňáky testující eskymácké kajaky od Skeleton Kayaks.
Zima si tento rok dosti zahrává a teploty nad 10°C během prvního lednového měsíce nás inspirovaly vyměnit běžky za adekvátní nářadí na vodu. Rozhodli jsme se vyrazit na skeletových kajacích po Vltavě a pokochat se pamětihodnostmi matičky Prahy.
Kocháme se, pádlujeme, ale začíná přituhovat a slunce mžourá kousek nad obzorem. Je čas se vylodit. V Husinci – Řeži vyndáváme lodě z vody a míříme k místní hospůdce. Protože nemám v hlavě telefonní číslo Lubika, tak to ženu přes ženu a konečně dávám zprávu pozemní posádce o naší poloze. Po půl hodince a jedný plzíňce jsme vysvobozeni a razíme domů.
V autě hodnotíme dnešní výlet a shodujeme se na tom, že to byl super den. Sice jsme za cca 4 hodinky urazili jen 27 km, ale cílem nebylo honit kilometry, ale pokochat se zimní Prahou. A to se beze zbytku podařilo.
Jarda si ještě trochu postěžuje, že náš kajak není o moc rychlejší než jeho plastový seakajak od Prijonu, ale každopádně pochvaluje jeho ultralehkou váhu. Spokojenost s kajakem potvrzuje i jeho zájem postavit si pod naším dohledem expediční kajak, se kterým by odpádloval z Atén na řecký ostrov Kalimnos, který je těsně u Turecka. Štreka skoro 600 km a nejdelší úsek 40 km na volným moři je velkou výzvou, která mě neskutečně láká. Začínáme tedy společně plánovat expedici Kalimnos na léto 2012 a určitě dáme vědět, jak se nám jelo.
Pro pobavení: Aby toho poztrácení nebylo za den málo, tak ty neoprénový rukavice, který jsem měl cca 10 minut za celou cestu, zapomínám v hospůdce u fotbalového hřiště v Husinci-Řeži. Aspoň mám důvod se vrátit a vzít si to zpátky ještě jednou proti proudu.
text: Petr Kužel, Skeleton Kayaks
foto: Petr Kužel, Lubor Jenček
