Kdo rád jezdí načechrávat peřeje alpských řek, určitě zná i Enns. Je to krásná řeka s rozmanitou obtížností. My jezdíme ve střední části pohodový úsek dlouhý 6 km. To, proč se sem rádi vracíme, má dva důvody: 1. splutí řeky a 2. malý klenot v podobě soutěsky Bruckgraben (minikaňoning). Řeka Enns pramení v salcburské župě Pongau, dále putuje Alpami přes Schladming a Liezen, Pyhrn-Eisenwurzen, a po 250 kilometrech se za stejnojmenným městem Enns zcela odevzdá Dunaji.
Vodákům jezdícím divoké vody asi netřeba představovat rakouskou alpskou řeku Salzu. Pro náš Sportovní-klub.cz je to častý cíl (pro některé možná i druhý domov). Někdy si pobyt v Rakousku zpestříme a k Salze přidáme jednodenní splutí zhruba 30 km vzdálené řeky Enns. Bývá to takový odpočinkový bonbónek na závěr vícedenních pobytů.
Tentokrát míříme do Rakouska si užít zářijový prodloužený víkend – Sv. Václava. Moc nás už není, teploty hodně klesly a na vrcholky Alp napadl sníh. Jedeme se pro tento rok s alpskými řekami rozloučit. Naše páteční cesta do Rakouska je netradiční. Jakožto severomoraváci jezdíme přes Mikulov. Kdo tudy jezdí, ví, jaká patálie je pro řidiče přejezd přes vodní nádrž Nové Mlýny. Most je v rekonstrukci, a tak jedeme po vyznačené objížďce, což znamená projíždět malými vesničkami, k nimž přiléhají vinice. Jižní Morava, konec září… Informačních cedulí o tom, že burčák je tak akorát, je víc než dost. Tak si v jednom sklípku děláme zastávku, něco koštujeme, zbytek nakupujeme do PETek a pokračujeme v jízdě. Řidič to má těžké, protože po zbytek cesty musí jen přihlížet, jak pozvolna pokračujeme v degustaci. A je to potřeba, to dá rozum, jinak by nám lahve s živým burčákem mohly bouchnout v autě.
Večer dojíždíme v pořádku a spokojení do kempu v Palfau. Tady se v posledních letech ubytováváme, když jedeme na Salzu. Kemp je rozložený v prudším svahu, okolo se rozprostírá divoká příroda. Pro mě osobně je hlavní devízou tohoto místa spodní pláž. Je celá z bílých kamínků, kolem protékající řeka Salza je už klidná a tváří se nevinně, protější břeh lemují skály. Když do kempu první večer přijedeme, jdu se dolů vždycky podívat a přivítat se. Je to i takový vodočet, alternativa internetu, podle toho, jak moc pláž vykukuje, vím, kolik vody je v soutěsce nad kempem.
V sobotu a neděli jedeme Salzu. Stav vody je skvělý, takže v neděli zvládneme skoro dvoudenní úsek. O Salze ale tento článek není. Třetí a závěrečný den naší výpravy máme naplánovanou Enns. Pondělní ráno je ale hodně vláčné. Jsme unaveni z nedělní dlouhé plavby, nižší teploty nám taky nepřidaly. Obloha je zakaboněná, opouštět vyhřáté spacáky se nám moc nechce a morálka upadá. Byla by to ale škoda Enns i soutěsku vynechat a nerozloučit se, takže se nakonec vzmáháme a dáváme si pořádné kafe se snídaní.
Teď prozradím jeden rituál, který si šéf těchto akcí Petr nenechá nikdy ujít. Teda pokud jsou mezi námi ti, co na Enns ještě nebyli. Než zakotvíme na našem tradičním nástupním místě, jedeme na ř. km 132 km, pravý břeh u železničního mostu. Je tady informační cedule i kříž. Takže zaparkujeme, vystoupíme a jdeme se podívat k řece. Její koryto je tady užší, voda se jím slušně valí. A začínají instrukce: „Uprostřed, tam ten veliký kámen, podle tvaru se mu říká Pyramida, takže ten obeplujete. Potom se držte dál od toho betonového břehu. Pod vodou tam čouhají roxory, kdybyste na ně narazili, rozpárali byste si loď a v tomhle místě se koupat fakt nechcete. A hned tam, jak ostrůvek rozděluje řeku, musíte do levého ramene. V pravém jsou sifony, kdybyste se tam cvakli, může vás to vtáhnout a už vás nikdo nenajde.“ Petr domluví a pak nastane hrobové ticho. Ti, co to slyší poprvé, zvažují, co teď. A protože já jsem na rozdíl od Petra takový mateřský typ, občas se stane, že to někdo nevydrží a zašeptá mi: „Ty Kamčo, myslí to Petr vážně?“ Kouknu do hlubin vodácké duše tazatele, provedu rychlou psychoanalýzu a odpovím podle stavu vyděšenosti. Tak abych mu nepřivodila trauma, ale zase abych nezkazila srandu. I já jsem si tím prošla.
Po chvíli dušení nováčků ve vlastní šťávě a adrenalinu to Petr ukončí a kápne božskou. Proč to divadlo? Je to takové poučení, abychom si nechali zdravý selský rozum. Pokud jste na řece před nějakým nebezpečným místem, někdo vás přesvědčuje, že to nic není a vy máme smrt v očích a nejste si jisti, nenechte se přemluvit. Lidí, kteří podcenili řeku a utopili se, už bylo dost.
Takže nasedáme zpět do auta a jedeme asi o kilometr níž, zhruba ř. km 131 – na naše obvyklé nástupní místo. Zastavíme u lesní cesty, je tam takový malý udusaný plácek, připravíme se. K pláži, ze které vyplouváme, musíme sejít prudším svahem, v případě potřeby děláme živý řetěz a lodě si podáváme. Jsou tady nově udělané rampy z kmenů. Na pláži jsou velké kameny a kupy naplaveného dříví. Je nás málo, tak trochu blbneme, fotíme se a šéf výpravy nám žehná.
Naskakujeme do lodí. Teploty jsou proklatě nízko, slunce schované za mraky, tak ať není zima. Enns je tady široká, čitelná, občas nějaké peřeje a vlnky, stav vody perfektní. Po zhruba kilometru plavby se nám v jedné zatáčce na levém břehu otevírá větší pláž. Tady se nachází soutěska Bruckgraben, taková romantická přírodní tarzánie. Musíme tedy zastavit. Na pláž se ale nesmí, cedule upozorňuje, že tady hnízdí nějaký VIP opeřenec, a tak přistavujeme hned za ní. Je tu les, vyšší břeh, lodě přivazujeme k vyčnívajícím kořenům stromů.
Sportovni-klub.CZ, z. s.
www.facebook.com/sportovniklubcz
www.sportovni-klub.cz
#sportovniklubcz
CO DĚLÁME?
Rafting a vodní turistika – jednodenní a vícedenní akce, školní výlety, adaptační kurzy u nás i v zahraničí – Slovensko, Polsko, Rakousko, Chorvatsko.
Prožitková první pomoc – učíme lidi pomáhat rukama, simulace s maskovanými figuranty, snažíme se přiblížit nácvikem nanečisto krizovým situacím.
Expediční výpravy na severní polární kruh – na sněžnicích za polární září a nevšedními zážitky do severských zemí – Finsko, Švédsko.
Pokud se s námi chceš spojit, ozvi se Petrovi Goldmannovi na go******@sp************.cz !
Projdeme stezkou v lese a dostaneme se na zadní část pláže, následujeme proti proudu horský potok, který nás vede do soutěsky. Objevují se velké balvany. Někde si vypomáháme lany, jinde je i žebřík. To se už soutěska pomalu zužuje a pevně svírá potok. Vody je tentokrát dost, takže se místy vzpíráme mezi hladké bělavé stěny dolomitického vápence a hrajeme si na tarzany. Kde se neudržíme, brodíme se i po pás ve vodě. Tady se fotit opravdu vyplatí. Došli jsme až k vodopádu na konci soutěsky. Na balvanech si děláme tradiční foto, a stejnou cestou jdeme zpět. Vzhledem k tomu, že ten den jsme v soutěsce úplně sami a v malém počtu, užíváme si to, taková malá soukromá párty. Ještěže jsme ten boj s vyhřátým spacákem vyhráli, dospat se můžeme doma v peřinách.
Jsme už zpátky u lodí, dáváme si svačinu a něco teplého na zahřátí, vyplouváme. Řeka je svižná, ale ne nebezpečná, nějaké ty nenáročné peřeje a kameny jsou po předešlých dnech na Salze hračka. Škoda jen, že je pod mrakem. Údolí se tady pěkně otevírá a za slunečného počasí jsou krásné výhledy na hřebeny a vrcholky Alp, vděčné místo pro luxusní fotky.
ENNS
Obtížnost
WW I až WW VI
Nástup
Pokud chcete jet pohodový 6 km úsek ve střední části, vhodné nástupní místo je zhruba na ř. km 131. Je tu lesní plácek, přes cestu vede cestička dolů k řece. Zkušení vodáci mohou nastoupit na ř. km 132, u železničního mostu, před rozdvojením řeky do dvou ramen. Je nutné najet do levého ramene, v pravém se nachází sifon. My tady děláme přednášku nováčkům.
Výstup
Vystupujeme na ř. km 126 vpravo na pláži za silničním mostem. Je tady pěkná rozlehlá louka, ohniště s připraveným dřevem.
Zajímavosti na trase
Soutěska Bruckgraben, levý břeh zhruba na ř. km 130. Zastavujeme za pláží, na které hnízdí chráněný opeřenec, lodě přivazujeme za kořeny stromů, lesem vede stezka k soutěsce. V soutěsce je zapotřebí mít vesty a helmy.
To už ale připlouváme do cíle, ř. km 126, pláž vpravo za silničním mostem. Vynášíme lodě a měli bychom se připravit na odjezd. Nemáme druhé auto na pendl, takže hlavní náčelník odjíždí stopem pro dodávku. Je tady velká louka i s malým ohništěm, dřevo je v přístřešku připraveno. Jsme zkřehlí, tak ze sebe serváváme neopreny, rozděláváme oheň a poskakujeme jako malá děcka. Sbalení jsme ale v cuku letu. Zastavujeme se ještě v kempu pro zbytek věcí.
Jdu se rozloučit s pláží, pohladím hladinu Salzy, poděkuji a slíbím, že příští rok se zase vrátím…
