Narozdíl od Dunajské společnosti naše parta vyrazila místo na dřevěných kanoích na nafukovacích packraftech. Zajímalo mě, jestli to vůbec bude v našich silách. První dva dny nás doprovázela větší část rodiny na laminátových kanoích. Dál jsme jeli ve třech a po dalších dvou dnech ve dvou.
Že nerozumíte asi polovině toho, co v úvodu píšu. Tak si nejdříve přečtěte první část povídání o naší dunajské anabázi.
První kilometrovník jsem vyfotila kousek pod Pasovem, 2222 km, pak následovalo 450 km do Komárna, celkem 11 dní plavby. Z deseti států, kterými Dunaj protéká, jsme tak viděli zatím dva – Rakousko a Slovensko.
V Rakousku je značení kilometrů a přehrad precizní, každý kilometr a každých sto metrů má svoji značku, u přehrad je většinou označené místo pro přenášení malých sportovních plavidel, břehy jsou pečlivě upravené po celé délce toku. Pravidla pro táboření jsou přísná, ale ve dvou se dá vždycky najít kousek zeleně na bivak bez ohně. Celkem jsme museli překonat devět přehrad. Od Ybbs dolu jsou všechny vybaveny erárními kolejdy.
Nejstarší elektrárna Jochenstein byla dokončena v roce 1956, přenášení po levém břehu nás trochu potrápilo. Nejnovější z elektráren Wallsee byla dokončena v roce 1968 a byla postavena na „zelené louce“. Řeka tu byla přemístěna do nového řečiště vedoucího k elektrárně, a malá plavidla ji mohou objet vpravo původním řečištěm, odbočku však lze snadno přehlédnout. My jsme ji přehlédli, ale zachránil nás elektrárník, který nás naložil i s packrafty do dodávky a odvezl pod elektrárnu k řece. Podotýkám, že jedeme „na těžko“, takže nám každé přenášení trvá nejméně půl hodiny a v červencovém vedru se díky obědvání a koupání protáhne až na hodinu a půl.
Samozřejmě, že před každou elektrárnou je volej, a pak vodák jen doufá, že se řeka zase rozběhne. No, popravdě kdybych si měla vybrat, jela bych znovu jen pěkný svižný úsek z Melk do Krems an der Donau a pak z Vídně do Bratislavy. Melk a dalších pět hodin plavby po proudu nabízí krásný výhled na hrady, zámky a vinice bez jediného záběru pádlem, vrcholem je Durnstein s nádherným hradem, kostelem a starými domky zasazenými na skalách nad řekou v lesnatých kopcích.
Vídeň je plná kontrastů, vpravo moderní skleněné mrakodrapy, vlevo staré dřevěné houseboaty a dlouhý zelený ostrov. Historické centrum není z řeky vidět. Za Vídní se pak rozkládá rozsáhlá industriální zóna.
Po pár hodinách svižné plavby se kopce svažují k Bratislavě, vysílač je vidět zdaleka. Slovensko nás vítá výhledem na Děvín a soutokem s Moravou. Fotím hrad a jako naschvál projíždějící vyhlídková loď zvedne velké vlny, které na soutoku narážejí na víry a vlny, které už tak vyžadují pozornost, tak foťák rychle uklidím a radši pádluju.
V Bratislavě doplňujeme zásoby, protože v ramenech Dunaje – vnitrozemské unikátní deltě – není jediný obchod a je zde asi jediný zdroj pitné vody z pumpy u ramene, které tvoří státní hranici s Maďarskem, u oblíbené sportovní peřeje s mostkem přes vedlejší rameno.
Celou dobu nás doprovází rozmanité vodní ptactvo. Každou noc nám vynadal srnec, často vidíme stromy okousané od bobrů, a o něco menší nutrie, divočáci nám několikrát ryli kousek od stanu, žáby, hady a ještěrky už ani nepočítáme. Řeka je životodárná tepna v kulturní, hustě obydlené a přetvořené krajině.
Krásnou tečku za letošní etapou nám „náhodou“ zařídila partička vesničanů na zlaté pláži u Zlatné na Ostrově. Chtěli jsme se jen zeptat, jak se nejlépe dostat z Komárna do Bratislavy, ale nabídli nám po příjemném rozhovoru studené pivo, a pak projela výletní loď. Když jsem viděla, jak loď nejdříve odsála vodu z pláže a pak vyslala obrovskou přílivovou vlnu, vyběhla jsem s packraftem a pivem nahoru na pláž, doběhla zpátky pochytat děti, plovací kruhy a slunečník, a jen koutkem oka viděla smutného majitele piv, jak drží jen prázdnou basu. Byla z toho pěkná hra, asi po 15 minutách brodění jsme měli všechny zelené kuželky zpátky, i děti tatínkům pyšně přinášely cenný úlovek. Pak se všichni kousek svezli na packraftech a večer jsme zapálili oheň a krásně jsme se bavili česko-slovensko-maďarsko-německo-anglicky.
Víte, jak se řekne maďarsky „na zdraví“?
Egészségedre!
Jestli příští rok všechno dobře dopadne, tak vyrážíme na další etapu – do Německa.
