Doubrava ve znamení retro

Vodáckých historek, které se odehrály v minulém století známe z vyprávění našich rodičů spousty. Jaké to tehdy bylo, když si na loděnici každý stavěl loď sám, vodácké vybavení se šilo z všemožných dostupných i nedostupných materiálů, jaké to bylo se brodit v závějích sněhu jen v šusťákách atd. Při vyprávění těch historek jsme se snažili tu situaci představit, ale tentokrát jsme se rozhodli jí opravdu zažít.

Prohlédněte si všechny fotografie k článku…

Tři stateční

Na retro jízdu jsme celkem tři, Tom s Kamílkem na deblovce a já na kajaku. Lodě máme na loděnici, najdou se tu i skvostná dřevěná pádla, polystyrénové vesty a plastové skořápky chránící naše myslitelny. Doma v garáži prohrábnu skříň s outdoorovou výbavou, mezi ní je i dost historického vodáckého materiálu po rodičích.

Vytáhnu starý poštovní pytel a už do něj soukám dvě koženkové šprajdy na debla, polystyrénovou vestu, ztrouchnivělou vodáckou bundu, jégrovky, plavky, jarmilky před rozpadnutím a dvě „thermo“ trička. Jak se později od mamky dovídám, tak všechny tyto věci byly naposledy na vodě před pětadvaceti lety, kdy přestala jezdit na divokou vodu.

Ráno se na osmou scházíme na loděnici v Pečkách, z krakorců vynášíme lodě, jelikož už dlouho nikde nebyly, je třeba vyhnat pavouky koštětem. Navážeme na vlek a vyrážíme směr Pařížov, kde se potkáme s ostatními.

Špricdeka nesedí, tesa páska to spraví

Na místě se suneme do našich muzejních převleků a vzbuzujeme pozdvižení přihlížejících. Lodě hodíme na rameno a štrádujeme si to k pokladně, následně na pivo s bramborákem. Po nezbytném občerstvení a čekání na pendlující řidiče se soukáme do lodí. Tom trochu zapomněl na nedávno operované koleno a má problém se zakleknutím, ale po chvilce to zvládá.

Já zas narážím na problém nevhodné šprajdy, starou kajakářskou jsme na loděnici nenašli a novější neoprenová je o dost větší, po chvilce se problém vyřešil pár decimetry tesa pásky a anti-krysící systém je na světě. Pár tréninkových přejezdů pod mostem a vyrážíme po proudu.

Deblisty koupel neminula

K naší flotile se ještě připojili ještě Káča s kamarádem Davidem z Tennessee na krásné laminátové kanoi. Užíváme si hezkého slunečného dne na vodě, cvičíme chytání vracáků, trénujeme výjezdy do proudu, občas nějaký ten traverz. Mezi těmi všemi plasťáky a nafukovacími plavidly tak trochu vyčníváme, ale o to víc si to užíváme. Blížíme se do Mladotic, přistávám u mostu u břehu a vyhlížím zbytek výpravy. V tom vidím loď dnem vzhůru nápadně připomínající naší deblovku, za kterou se po chvíli válí ve vodě Tom s Kamílkem.

Okolní kajakáři nám pomohou s odlovením lodi i plaváčků, které vesta moc nenese a jejich hydro moc nehřeje. Jako správní kamarádi neskrýváme radost z jejich koupele a bavíme se na jejich účet. U stánku u hasičů si dáme něco k snědku a k pití, hodnotíme dosavadní zážitky z jízdy s lehkého drkotání zubů.

Laminátka skončila na dva kusy

Po obědové pauze se opět suneme do lodí. Přestože svítí sluníčko a je nějaký patnáct stupňů, tak nám moc teplo není, spíše naopak. Mokré šusťáky a protékající bunda mají do komfortu neoprenu nebo suchého obleku dost daleko, snad se zahřejeme za chvíli u peřeje Martin. Už když se blížíme víme, že jsme u divácky nejatraktivnější peřeje na Doubravě, zástupy lidí na břehu to jen dokazují. Celou peřejí s přehledem projíždíme a chytáme si vracák nalevo, abychom se pokochali průjezdy ostatních vodáků.

Kačka s Davidem jedou parádně, ale jejich otevřená keňa se v peřejích plní vodou až po borty a klesá ke dnu, nedá se nijak ovládat. Proud jí odtáhl a namotal na kámen v zatáčce pod Martinem, křehký laminát tlak vody nevydržel a loď končí na dva kusy na břehu, ta dál už dnes nepojede.

Znovu až v létě

Rozloučíme se s trosečníky a jedeme dál. Do Ronova je to ještě asi tři kilometry, značně promočení a prokřehlí přidáváme na tempu, abychom se v cíli mohli občerstvit horkým čajem a česnečkou. Oba jezy cestou sjíždíme a trochu trpíme za lodě drhnoucí na koruně, skok z Procházkovy skály si odpouštíme, průjezd cílovou brankou a je konec naší retro jízdy. Dojdeme se občerstvit, převléknutí do suchého moc neodkládáme, navážeme lodě, rozloučíme se s kamarády a odjíždíme domů.

Kdybych měl naší retro jízdu zhodnotit, tak bylo dobré vyzkoušet si jaké to bylo jezdit na vodu za starých časů, ale nějakou dobu se podobnému výletu budu vyhýbat nebo si počkáme na lepší, letní počasí například na Čerťáky, kde vloni jel retro jízdu Kuba Suchý. Musíme smeknout před našimi předchůdci s jakým vybavením na vodu jezdili a užívali si to. Na druhou stranu jim to v té době asi tolik nepřišlo, jelikož srovnání s moderní výbavou jsme si udělali až teď my.