Jenom v rychlosti něco z letošní Doubravy, počet vodáků 1793, celkový počet plavidel 792 z toho 116 raftů, 324 kanoe a 352 K1(C1). Zničený, ale velmi šťastný Bobr (tak zněl krátký mail). Byl to, jak vidíte, pro organizátory záhul.
Z pohledu nás vodáků to byla pohoda. My poučení jsme přišli na start až kolem poledne, ve snaze vyhnout se tomu největšímu davu. Přesto nás tam byla spousta. Sluníčko do nás pralo a tak jsme ubrali alespoň jednu vrstvu vodáckého vybavení.
Některým vodákům asi bylo hodně teplo, protože dali koupel hned u startu. Nějak jim překážel kámen uprostřed řeky nad mostem.
Celou cestu jsme míjeli koberce sasanek, mezi kterými svítila žluť orsejí, ale zeleně kolem moc nebylo, na tu si musíme ještě počkat.
Chtěli jsme se občerstvit u Martina, ale tam to nebylo lepší.
Přistávání pod Martinem jsme měli se servisem místních hasičů, kteří tu měli opět své stanoviště. Hasič pan Labuť, mi ještě připomněl, že vloni se na levém břehu pod Martinem zašprajcly dvě lodě a muselo čekat až na zavření vody, aby se mohlo zablokované místo uvolnit.
Našli jsme v davu na břehu nešťastně pobíhajícího psa, nafotili si pár čochtanů a pokračovali dál. Při nasedání nám opět pomohl místní hasič, tentokrát pan Labuť mladší.
Na doubravě si po dlouhém vodním půstu užijeme opravdu všechno. Kamarády, které jsme neviděli od loňska, husté davy z cestovek, vděčné obecenstvo u Martina a hlavně krásné počasí, které vychází Bobrovi již po několik let. To je Doubrava na kterou rádi jezdíme. Hlavní zásluhu má na všem samozřejmě tahoun Franta Bobr, jeho přátelé z Ronova a za to jim patří náš velký DÍK.