Divočinou Aljašky na jih až k polárnímu kruhu – 2. díl, Arrigetch Peaks

Divočinou Aljašky na jih až k polárnímu kruhu – 2. díl, Arrigetch Peaks

Minulý týden se Fjollové za pomoci letadla, automobilu, hydroplánu a vlastních nohou přesunuli z České republiky na Aljašku, k jezeru Gaedeke a vyrazili na vodu, dnes už to tedy bude pořádně vodácké a třeba dojde i na plavání v ledové vodě.

Přišel čas vyplutí. Tušili jsme ale, že první část Alatny nebude sjízdná. Dlouho před expedicí jsme se snažili dohledat z různých zdrojů, kolik je v horním toku vody, případně jak dlouhý bude nesjízdný úsek. Moc informací jsme ale nenašli. Až přelet hydroplánem nad řekou nám odhalil, že to opravdu nebude žádná sláva. Nezbývalo tak, než naložené lodě táhnout ledovou vodou pěšky.

Prohédněte si všechny fotografie k článku…

Díky přítokům vody v řece postupně přibývalo, a my jsme tak mohli střídavě i plout. Za přítokem Weyhok Creek jsme se ocitli v údolí, kde se zima nevzdává ani během krátkého polárního léta.  Vedle řeky totiž ležela obrovská hromada sněhu. To už jsme ale vyhlíželi místo na tábořiště.

Také nám přálo počasí a začalo pršet. Utahaní a prokřehlí jsme zalezli do stanů a rychle usnuli. Pršelo poctivě celou noc a hladina řeky stoupla víc, než jsme čekali. Moc nechybělo a málem jsme byli bez lodí.

A je to tady, vyplouváme! První metry se prodíráme jakousi zatopenou loukou směrem k pramenu Alatny. / F: Fjolls Expedition
A je to tady, vyplouváme! První metry se prodíráme jakousi zatopenou loukou směrem k pramenu Alatny. / F: Fjolls Expedition

Dál už jsme lodě rozhodně tahat nemuseli. Z klidné říčky se stala řeka, z mělčin peřeje a voda tekla rychle, místy hodně rychle. Vytáhli jsme vesty a užívali si rychlou jízdu častými peřejemi. Největší výzvou tu bylo odhadnout správně, kudy plout. Alatna je totiž, na rozdíl třeba od českých řek, divoká řeka, která si neustále hledá nové koryto. Někde se rozlije do mělčin a zdánlivě se rozdělí do tří koryt, aby se zase za zatáčkou spojila v jeden proud. Museli jsme tak neustále dávat pozor, abychom nenajeli na mělčinu nebo zase aby nás silný proud nestrhl pod vyvrácený strom nebo pod skálu. Vyvrácené stromy a podemleté břehy lemující koryto řeky nám i na dolním toku připomínaly, jakou sílu příroda může mít.

Úzké údolí tu působí jako mrazák a tak tu sníh neroztaje ani v létě. Od promrznutí nohou nás chrání neoprenové ponožky, ale i tak si připadáme, že chodíme po „pahýlech“. / F: Fjolls Expedition
Úzké údolí tu působí jako mrazák a tak tu sníh neroztaje ani v létě. Od promrznutí nohou nás chrání neoprenové ponožky, ale i tak si připadáme, že chodíme po „pahýlech“. / F: Fjolls Expedition

Díky dešťům se náš postup na horním toku výrazně zrychlil, a když voda opadla, byli jsme už v oblasti, kde je řeka sjízdná vždycky.  

Jeli jsme na třech nafukovacích lodích – dvou Scoutech a jedné Barace. Scouty, s nosností 450 kg, jsou ve střední části tak prostorné, že se do nich pohodlně vešly i velké a těžké barely s jídlem. Baraka je zase vhodnější i pro méně zkušené vodáky.  „Baraka, to je tank, ta se nikdy nepřevrátí,“ slibovali kluci, než jsme odjížděli, „ledaže najedete pod strom nebo bokem na vodopád.“ V peřejích byla Baraka skutečně stabilní. Problém nastal až v místě, které by dostalo obtížnost maximálně WW I. Voda sice tekla proudem v úzkém korytu, ale jinak ani nezašplouchala. Přesto vyvrácený strom tak nějak očesal posádku lodi a ta se „vyfjolila“ do Alatny. Nutno ovšem podotknout, že Baraka zůstala nepřevrácená.

Večer si užíváme tříhodinový západ slunce a vyhlížíme medvědy / F: Fjolls Expedition
Večer si užíváme tříhodinový západ slunce a vyhlížíme medvědy / F: Fjolls Expedition

Každý den jsme se po mapě posouvali víc na jih a užívali si tu nádheru všude kolem. Keřů neubylo, stromů přibylo, takže chodit na břeh nemělo smysl. Přes den jsme tedy zastavovali na kamenitých ostrůvcích uprostřed řeky (k nevelké radosti přítomných dam tam pro změnu obvykle nerostl ani keříček). K večeru jsme začali hledat příhodnou pláž, nebo alespoň mýtinu.

Aljaška patří medvědům

Vidět grizzlyho ve volné přírodě je bezesporu zážitek, který nás lákal, ale nemuselo by to být zrovna z očí do očí. Přijali jsme proto několik opatření:

1. Rolničky – jejich zvonění medvěd údajně slyší, a má tak čas utéct. Ovšem po chvíli vám začne v uších zvonit tak, že slyšíte cinkání i ve spaní.

2. Bear spray – v principu se jedná o slabší pepřový sprej. Náš měl dosah čtyři metry a medvěda by nejspíš rozplakal, ale nezpůsobil mu žádné trvalé následky. Prý to stačí, aby vás nesežral – tedy pokud se trefíte…

3. Elektrický ohradník – v USA si můžete koupit speciální sadu asi za 300 dolarů. My jsme si koupili klasický ohradník na krávy, izolační háčky a trafo v ČR. Tyčky jsme si vyrobili až na Aljašce. Fungoval výborně, tedy alespoň na nás.

Kromě toho jsme samozřejmě dodržovali i další opatření jako nenechávat nikde zbytky, které by medvědy přilákaly, a vždycky jsme stavěli stany alespoň 50 m od místa, kde jsme vařili a skladovali potraviny.

Medvědí stopy a jiné „voňavé“ důkazy jejich přítomnosti jsme potkávali na každé pláži i na každé zvířecí stezce. Přímých kontaktů s medvědem jsme zažili jen pár a naštěstí byli vždycky dostatečně daleko.

Zajímavé to bylo, když začali táhnout lososi. To k řece přišli hodovat snad všichni medvědi a vlci z Brooks Range. Podél břehu to pak podle stop vypadalo jako medvědí dálnice.

Měli jsme možnost pozorovat asi dvouletého grizzlyho. Viděli jsme ho už z dálky a měli čas zastavit u protějšího břehu. Protože zrovna foukalo proti nám, vůbec o nás nevěděl. Skákal do tůňky u ústí horského potůčku. Vypadalo to, jako by si jen tak hrál, ale po chvíli vytáhl lososa.

Jednou jsme takhle našli nádherné místo na skále nad řekou. Pro vodu jsme sice vždycky lezli dolů a barely se zásobami jsme také raději nechali u lodí, ale ten výhled: stříbrná řeka, pláž, kolem lesy a nádherné hory, které slunce malovalo nejkrásnějšími barvami.

Jindy jsme museli měřit každý centimetr, abychom rozložili stan mezi hustými stromy. Většinou se ale okolo řeky dala najít pláž nebo vyschlé koryto, kde se dobře tábořilo.

Majestátní Arrigetch Peaks, v překladu prsty rozevřené dlaně. / F: Fjolls Expedition
Majestátní Arrigetch Peaks, v překladu prsty rozevřené dlaně. / F: Fjolls Expedition

Pár receptů, aneb vaříme podle fjollí kuchařky

Po zkušenostech z jiných výprav jsme se těšili na houby a hrníčky plné borůvek. Dívali jsme se už od pramene, dívali jsme se v lese a u Arrigetch jsme borůvky definitivně vzdali.

U Takahuly tedy přišel na řadu plán B. B jako brusinky. Rostly všude okolo, malé červenozelené kuličky, které očividně ještě nebyly zralé, protože nijak dobře nechutnaly. Přesto jsme jich nasbírali plný kotlík, zalili vodou, osladili cukrem (opravdu hodně osladili) a nechali vařit. Po dvaceti minutách brusinky krásně nabobtnaly, po půlhodině se rozvařily, za další hodinu míchání se nám podařilo vyvařit polovinu množství vody a zůstala výtečná, famózní, prostě dokonalá brusinková marmeláda.

Když už jsem u těch receptů, máme pro vás ještě jeden. Prozradíme vám tajemství fjollího chleba.

Potřebujete: Tři hrníčky mouky, dvě lžičky kypřícího prášku do pečiva, špetku cukru, sůl, hrníček vody, čtyři lžíce oleje a semínka a koření podle chuti a libosti.

Ovšem to nejdůležitější – potřebujete pec. Tu jsme si postavili parádní, z plochých kamenů, zasazenou ve svahu. Měla i komín, aby správně táhla, i dvířka, aby teplo neunikalo ven.

V obchodě byste nad takovým chlebem asi ohrnuli nos, ale na Aljašce by vám po ovesných snídaních a kuskusových obědech připadal tenhle krajíc s brusinkovou marmeládou jako největší delikatesa pod sluncem.

Arigeth Peaks a jezero Takahula

Pokud existovala šance, že někoho v národním parku potkáme, pak největší pravděpodobnost byla v Arrigetch Peaks. Údajně se k nim vypraví až pět a půl lidí ročně. Nás bylo šest, takže pro letošek asi už nic. Název Arrigetch pochází z jazyka Inuitů a znamená „prsty natažené ruky“. Nápadně špičaté a ostré skalní výběžky vyčnívají nad okolní hory a jsou vidět už z dálky. Neodolali jsme a vydali se je na dva dny pěšky prozkoumat. Žádné cesty kromě medvědích cestiček tu ale nejsou, takže jsme se dost nadřeli. Ty výhledy za to ale stály a jednou se tam určitě vrátíme pořádně je prolézt!

Od Arrigetch pokračujeme dál po řece, vstříc dalším dobrodružstvím. / F: Fjolls Expedition
Od Arrigetch pokračujeme dál po řece, vstříc dalším dobrodružstvím. / F: Fjolls Expedition
Festival Obzory

Těště se na Fjolls Expedition na letošním festivalu OBZORY 12. – 13. 11. 2016 v Praze

Čerstvé expedice, známé osobnosti, důkladné know-how a praktické rady pro milovníky všelijakých aktivit v přírodě, inspirace, exotické jídlo, večerní koncert, skvělá atmosféra, místo, kde se potkávají fajn lidi… vše na jednom místě v Praze (Filozofická fakulta UK), o víkendu 12. – 13. 11. 2016.
www.FestivalObzory.cz

První díl trilogie o expedici na Aljašku hledejte pod názvem Kontinentální rozvodí.

Třetí díl vás bude čekat na našem webu přesně za týden.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: