Děti na vodě – začínáme se slalomem

Začít se dá i později

Zatímco v rychlostní kanoistice se na závodech objevují i pětileté a mladší děti a začátek je ohraničen věkem 12 – 13 let (viz. minulý díl našeho miniseriálu), u slalomu je spodní hranice pro začátek 8 – 9 let. „Určitě si může do slalomového kajaku sednout i mladší dítě, ale chce to individuální přístup,” říká Zdena Grossmanová, bývalá reprezentantka a v současné době trenérka v pražském oddíle Bohemians. „Moji synové (Mikuláš a Vojta Zapletalovi, reprezentanti ve sjezdu a slalomu) pochopitelně začínali dřív, ale jenom proto, že jsem se jim mohla individuálně věnovat. Určitě tu nejde o to, udělat si do oddílu nábor šestiletých dětí.”

Na našem webu najdete i další články s tematikou pádlování s dětmi. Přečtěte si je:

Jedeme na vodu s dětmi! Jak na to?
Na vodu s (malými) dětmi. Jak? A proč?
Jedeme prvně na vodu, co byste doporučili pro rodinu s dětmi?
Děti na vodě – vodní turistika a rafting
Děti na vodě – začínáme se slalomem (právě čtete)
Děti na vodě – rychlostní kanoistika

Horní hranice není omezena, na rozdíl od rychlostního ovládne slalomový kajak i dospělý začátečník vcelku bez problémů. Stabilita je tady už výrazně lepší.

Ovládnout slalomku není úplně snadné

Jestliže se v rychlostní kanoistice nováček naučí ovládat kajak za jeden, dva tréninky, zkrotit slalomový točivý kajak trvá mnohem déle. Pokud se vám zdá, že si teď trochu protiřečím ve srovnání s odstavcem o pár řádků výš, nenechte se mýlit. Udržet se na slalomce a jezdit na ní je skutečně jednodušší než na rychlostní lodi, ale problém je ve složitosti ovládání na tekoucí či divoké vodě. Technika záběrů je skutečně složitá a rozsáhlá a naučit se spolehlivě ovládat slalomku je pak mnohem náročnější a delší proces. Výsledky ovšem stojí za to. „Pokud dítě chodí na trénink dvakrát či třikrát týdně, za dva až tři měsíce by to mělo zvládnout. Záleží pochopitelně i na talentu, někomu to jde rychleji, jinému to trvá déle,” říká Grossmanová. Ideální je začít v září a během podzimních a jarních tréninků na hladké vodě ovládnout základy. Potom se začnou pilovat závěsy a další pokročilé techniky.

Začínat se dá i na kajaku pro dospělé, ale není to úplně ideální. „Dítě je na velký kajak moc lehké, loď mu odpustí chybné nebo žádné náklony a další spoustu věcí. Lepší je proto začít na minikajaku, za sebe můžu doporučit například Dino od Galasportu,” dodává Grossmanová.

Obavy z divoké vody

Velkým tématem ježdění na divoké vodě je strach, čili morál. Zná to každý vodák a respekt k divoké vodě je základní podmínkou přežití. Jak ale nejlíp pracovat s malými dětmi, aby se naučily přirozený strach z divoké vody zvládnout? Grossmanová k tomu říká, že není příznivkyní šokové terapie. „Není podle mě dobré nutit malé děti do těžších terénů. Mají na to dost času, důležité je, aby dobře zvládly techniku záběru a jízdy. Každá negativní zkušenost v nich zanechá stopu, se kterou se pak musí poprat. A to mi přijde zbytečné. Nahnat žáky na Trnávku, když se na to ještě necítí, není podle mě dobré řešení.”

Pokud se ale dítě bojí divoké vody dlouhodobě a situace se nelepší, nezbývá, než se věnovat jinému sportu, třeba veslování nebo už dřív zmíněné rychlostní kanoistice.

S eskymáky to chce neotálet

Úspěšné zvládnutí eskymáckého obratu je alfou a omegou ježdění na divoké vodě. Není proto vhodné eskymáka odkládat na později, děti by se ho měly začít učit co nejdřív. Tím si ho maximálně zautomatizují a po zvrhnutí nebudou mít „plavací“ reflexy, aniž by se dřív snažily loď zvednout.

Stejně jako u rychlostní kanoistiky ovšem platí, že plavání je naprosto nezbytný prvek v přípravě. Děti si musí být jisté tím, že i když se jim nepovede eskymácký obrat, dokážou loď bez potíží a najisto opustit.

Co na sebe?

Pro úplné začátky na hladké vodě stačí dětem podobná výbava, jako pro rychlostní kanoistiku – funkční prádlo a šusťačka. S přechodem na tekoucí vodu je už ale nutné pořídit si kompletní výbavu – nepromokavou bundu, špricdeku nebo často používanou šprickobundu, neoprenové kraťasy, boty a helmu. Tím se základní výbava o pár set korun prodraží, ale není to nic dramatického.

Lodě bývají k dispozici v oddílu, takže investice do nich není v začátcích nutná, stejně jako u pádel. Kdo by toužil po špičkové lodi a pádlu, musí si připravit několik desítek tisíc korun. Cena se pak odvíjí od materiálového provedení.

Kolik stojí vybavení

Dětské pádlo 2 500 – 3 000 Kč
Dětská loď 11 500 Kč
Juniorská loď špičkové úrovně 35 000 – 45 000 Kč
Juniorské pádlo profi 7 000 Kč
Deblkajak profi 50 000 – 60 000 Kč
Vesta od 900 Kč
Bunda od 600 Kč
Šprickobunda od 1500 Kč
Neoprenové boty od 200 Kč
Neoprenové ponožky od 200 Kč
Neoprenové šortky od 300 Kč
Špricdeka od 600 Kč

Kde se jezdí?

Adresář oddílů, které se specializují (nebo také trénují) na vodní slalom, si zájemci najdou na kanoe.cz, kde je zároveň i přehled závodů. Malé děti jezdí na lehkých terénech, takže závody se mohou konat i v místech, která s divokou vodou nemají moc společného. Stačí pár vracáků v mírném proudu a děti mají ideální terén na své první závodní pokusy. Postupem času se pochopitelně přidávají těžší a těžší tratě.

Jak fungují české závody

Nejvyšší soutěží je Český pohár – právo účasti tam má každý, kdo má tzv. 1. výkonnostní třídu (VT) a pak výkonnostní třídu 2+. První VT se získává v předchozí sezoně, když se závodník umístí do 15. místa celkově v ČP (u hodně obsazených kategorií K1M a C1 do 20. místa). 2+ VT mají ti, kteří si vyjeli postup do ČP z NKZ nebo vyhráli oblastní žebříček. Je jich také asi 15 v kategorii.

NKZ jsou národní kontrolní závody. Tam má právo startovat každý, kdo má nějakou VT. Třetí VT je možné získat tak, že závodník boduje ve dvou závodech v sezoně. Přidělení VT je stanoveno pravidly a závisí na počtu získaných bodů.

Dál se jezdí mistrovství žactva a dorostu – 1x za rok.

Pro děti jsou většinou nejvhodnější veřejné závody, které se obvykle jezdí na nejlehčích terénech a kde se dá startovat bez VT (pokud pořadatel nestanoví jinak). Termíny vodáckých závodů najdete na svazovém webu kanoe.cz.