Články

Již po páté oddíl vodáků z Chocně zorganizoval jarní akci „KOVOVÝ MUŽ“. Předpověď byla sice hrůzostrašná, ale nakonec byl 28. březen krásný jarní den.

Nikoho nepřekvapí, že na kajaku se jezdí na vodě, v zimních měsících často slýcháme o kajakářích na sněhu, ale kajaking na písku je rarita. Proto jsme se to rozhodli vyzkoušet.

Vážení, kdo se letos rozhodl přijet i z velké dáli na víkendovou Ostravici, nemohl litovat a neprohloupil! Campanula zařídila pouštění vody z Šance, čím bychom samozřejmě nepohrdli. Je to pěkná WW II s místy na hraní. Ale…

Stát na volné noze je krásná věc, leč se za to platí velice draze a to časem. Všude potkávám auta s kajaky na střeše jak peláší za vodou. Konečně nastává sobota dopoledne a fičíme na bazén eskymovat. V té době již začínám dumat nad nějakým nedělním pádlováním. Tam kde by se něco dalo slítnout je vody až habakuk a kde je jí přesné kýble, je to tuze daleko.

Ráno na malou chvilku propichuje slunce hustou část mraků. „To by bylo splouváníčko, co?“ hodnotí počasí Dabi. Jakmile to dořekl, oskar zalezl za mrak a již nevylezl. Kajaky jsou navázány a mažeme pro Tomáše a Danu. Spěcháme, máme na dálnici v Sasku Čmeláka a v Petrovicích další část pádlerů. To už začíná drobně pršet a zvedá se vítr. Kamil se pokouší zvednout morál svojí hláškou: „no co, alespoň bude dostatek vody“.

Léto na Novém Zélandu vykročilo pomalým tempem ke svému konci a je čas na nové neokoukané akce. Jednu z nich jsme uskutečnili před několika dny. Po té, co kluci mluvili o tom, jak by bylo super vyzkoušet vodní skútr na řece (mluvilo se o tom už asi přes rok) padlo rozhodnutí, že tedy ano a slova přešli k činům.

V minulé zprávě jsem úmyslně vynechal zmínku o naší zastávce u sopky Mt Egmont (maorsky Mt Taranaki, 2518m.n.m.). A to proto, že tato zpráva bude téměř celá o stále aktivních vulkánech na Zélandu a o trecích na ně, které jsme v posledních dnech podnikli.

Sledujete-li cestu H2Omaniaků po Novém Zélandu, pak vězte že kluci už pádlují po Jižním ostrově. Report z jejich putování Severním ostrovem můžete omrknou právě tady a v kapkách pak najdete všechna dostupná videa. Já si myslím, že se na tý druhý polokouli mají docela dobře.

V minulém článku na konci jsem sliboval Antarctic centre v Christchurch. Kromě toho se tentokrát dočtete také o další volně přístupné jeskyni a o velrybách, které jsme byli pozorovat na moři. Pak se přesuneme na severní ostrov a ukážeme vám nejen vodáckou ikonu Zélandu, legendární vodopády Huka falls a soutěsku Aratiatia. A na závěr oblíbené JET boaty, tentokrát v peřejích skákající na vlnách řeky Waikato.

Odložte kabáty, sundejte čepice a rukavice, uvařte si čaj a pojďte se ohřát při čtení další zprávy z projektu Nový Zéland očima kajakářů. I když, nyní vás mimo jiné vezmeme na jih jižního ostrova, kde umí být i v létě zima. I čepice a teplé oblečení jsme tu použili.