Články

V Polsku je na jednu stranu řek hodně, na druhou stranu mají velmi podobný charakter a jejich společný jmenovatel je, že jsou poměrně líné. Nicméně 8. května se na řece Kwise konala vodácká akce, kdy byla upuštěna přehrada, z níž teklo tak 15 m³/sec a my se proto na Kwisu vydali.

V neděli 6. června proběhlo první letošní splutí Jihlávky. Obvyklé potíže s nedostatkem vody se zvrátily v opak. Průtok byl před akcí přiškrcen z dvaceti na patnáct vteřinových kubíků. Super počasí, které bylo po celou sobotu a neděli, byl malý zázrak po dlouhotrvajících každodenních deštích a povodních.

Tradičně v prvním červnovém víkendu se už popáté sešli čeští i slovenští seakajakáři, začínající i pokročilí na Seakajakovém sympoziu, tentokrát na Lipně u Nové Pece v táboře Jezero III.

V norském kraji Hordaland leží vodákům velmi dobře známé, a hlavně zaslíbené městečko Voss. V jeho okolí je řada velice zajímavých řek a říček s obtížností pohybující se v té druhé, těžší polovině stupnice. Jednou z nich je půlhodinu jízdy z Vossu vzdálená říčka Brandsetelvi.

Už 29. května je start tradičního závodu štafet v extrémních sportech, který je určen čtyřčlenným týmům v disciplínách běh, horské kolo, paragliding a kajak. Závod se koná na Malé Skále v Českém ráji a jeho centrum je situováno do sportovně rekreačního areálu Žlutá plovárna.

České Vrbné se stalo o minulém víkendu dějištěm již třetího Youngsters Campu rodea na divoké vodě. Účastníků se tady sešlo přes tři desítky a pod svá křídla si je rozdělilo podle jejich dovedností několik zkušených pádlerů a pádlerek.

Kdo jiný by patřil na vodu víc, než děti? Alespoň na tu nerozzlobenou vodu. Děti a voda jsou živly, které se shodnou. Vodáctví přináší spolupráci, zvládnutelné dobrodružství, soužití s přírodou, akceptování nepohodlí a přírodních rozmarů, schopnost se o sebe postarat. To jsou zkušenosti a návyky, které by se měly vyvažovat zlatem. A co se v mládí naučíš…

Říká se, že začátky jsou vždycky těžké. Jak to tedy udělat, aby se dětem na vodě líbilo, vybudovaly si k ní pozitivní vztah a jednou třeba samy, dobrovolně a rády, rozšířily vodáckou rodinu? Požádali jsme o radu ty nejpovolanější: vodáckého guru Vojtu Jančara, dlouholetého vedoucího vodáckého oddílu Bohemky Ešuse, mladého a zapáleného Zajíce ze Zlíchova, šéftrenéra slalomu Jirku Pulteru, šéftrenéra sjezdu Roberta Knebela a předsedu rady raftingu Standu Hájka. Takže: co radí vodácké kapacity pro start vodáckého potěru?

Již několik let co jezdíme na Slovenskou Belou, a mě pořád ležela v hlavě říčka pramenící pod Roháčem – Studený potok. Neplést si se Studeným potokem ve Vysokých Tatrách a stejně nazývaným vodopádem. Hrubé informace byly na webu, ale žádné fotky a nic, co by pomohlo bratru vodákovi. Ještě jsme něco odkoukali ze satelitu, ale jak říká kamarád Marek, nebudu jezdit něco co vidím z výšky 10 km.

Pádlování má mnoho podob. Většina z nich má ale jedno společné: objevování nepoznaného a krásná příroda optikou vodního živlu. Na světě jsou tisíce pádlistů, kterým je nejbližší klidnější vodácká turistika, ale zároveň by si občas si rádi dopřáli i něco ostřejšího. V Česku jde o nejrozšířenější druh vodáka. Tisíce turistů, ale jen málo kajaků, které by se hodily pro obě příležitosti.