Letošní první dva týdny v Norsku byly opravdu plné událostí. Přímo z dlouhé cesty jsem přešel přímo do prostředí EkstremsportVeka ve Vossu. Večírky, pádlování a spousta kamarádů co jsem skoro rok neviděl dělá z této akce jeden z mých nejoblíbenějších týdnů v roce. Po letošních deštích má mají všechny řeky spousty vody. Což znamená Teigdalen a jeho Double Drop možná bude mít vodu. A taky že jo! Dokonce nejvíce co jsem tu viděl a tolik, že zbytek řeky má moc.
aneb jak se jezdí švejkovina. Přestože v zimním čase šatníkoví predátoři v podobě malých motýlků nemohou ohrozit vodákovu výzbroj, je nutné šatstvo před ukončením sezony náležitě provětrat. Důvod pro tuto činnost jsem našel, když jsem se podíval do kalendáře – [b]17. 12. Vánoční Bílina![/b]
Nejen v Česku a nejen v posledních letech se vodákům „ztrácejí“ řeky. Mnohé z nich prostě přijdou o vodu, nebo se naopak ocitnou hluboko pod hladinou – obojí kvůli přehradám. Některé úseky se ale ztrácí i jinak – a to je tak trochu naše česká specialita – ztrácí se, aby mohly být „zachráněny“. V rámci ochrany přírody se prostě vodákům zakážou. Tečka.
O SUP (Stand Up Paddlingu), lépe řečeno o paddleboardu, už každý určitě slyšel, ale v České republice se zatím mezi lidi moc nedostal. Nicméně pomalu sem proniká. Pojďte se podívat, kolik SUP akcí už jsem letos podnikl…
Zhruba čtrnáct dnů před touhle akcí mi přišel od hlavního organizátora Stanďocha Prďocha mail, jestli bych se taky nechtěl zúčastnit. Mrknul jsem se z okna, uviděl krásný podzimní slunečný den a řekl si: „Jasná věc! Tohle počasí eště vydrží čtrnáct dnů a možná dýl. A vemu i přítelkyni, abychom si udělali pořádný podzimní výlet.“ Napsal jsem Stanďochovi, že beru debl seakajak a nezbývalo než se těšit.
Předpověď víkendového počasí není na teploty příliš příznivá, avšak co kazí nízké teploty, to nahrazuje modré nebe se sluncem. To už ale předbíhám. Je teprve pátek odpoledne a jak už to tak bývá, mnozí se z plánované akce odhlašují. Přes nízký počet účastníků a ne příliš teplotně vyhlížející víkendové noci, vyrážíme s Dabim na nákup poživatin.
Před pár týdny jste si mohli přečíst, že si s partičkou českých kajakářů pádlujeme na ostrově [url=http://www.hydromagazin.cz/clanek/644-putovani-po-indonesii-/]Sumatra[/url]. Blížil se konec akce a my jsme přemýšleli kam vyrazíme příště. Padlo pár návrhů a jeden z nich zněl „Až přiletíme domu, mohli by valit Jizerky, to by na uvítanou stačilo“. V ČR bylo zrovna -25˚C, tak jsme se tomu jen zasmáli a pustili to z hlavy.
Rok 2011 všem vodákům uplynul doslova jako voda a někteří již úspěšně otevřeli rok 2012. Menší lednová obleva již dovolila několika nejaktivnějším smočit pádla i letos. Těm méně aktivním zbývá než přečkat současné arktické mrazy, vydržet do prvních horkých slunečních paprsků a těšit se, že rozpustí rekordní sněhovou nadílku v našich horách i nížinách a přinesou dostatek vody do koryt, abychom po zimním strádání mohli ukojit svoje mokré touhy.
V dňoch 27.- 28. januára 2012 sa uskutočnil štvrtý ročník zimného splavu Dunajca z Červeného Kláštora do Lesnice. Organizátori privítali na splave 51 účastníkov z celého Slovenska i Čiech a hoci tento rok riadne mrzlo, bola akcia pre všetkých opäť obrovským zážitkom.
Jak jsme vás už informovali, skupina českých kajakářů ve složení Míra Kodada, Honza Musil, David Sodomka a Lucka Šedivá brázdí vody Indonésie. První slíbenou reportáž z jejich cesty nám poslala Lucka. Jak to vlastně začalo? Po příletu do Jakarty nás ještě čekal přelet do Lampungu, kde nás vyzvedla místní crew s luxusním dobytčákem, který nás z letistě Lampung dovezl ke kamarádovi Delfimu domů.