Články

Osobně mě baví veškeré cestovatelské plány dotáhnout až do absurdna. Sám jsem trochu sebemasochista. Za ta léta cestování s kajakem po světě, pakliže nemáte v plánu pracovat jako raft guide, jsem poznal, že nejsložitější je načasování plánů s lidmi, se kterými chce člověk opravdu strávit pár týdnů kajakováním.

V pondělí 5. února 2024 jsem se těšil, jak si zase přečtu nový článek na vodáckém portálu raft.cz, ale moje těšení netrvalo dlouho. Článku jsem se sice dočkal, ale jeho nadpis, a hlavně obsah, mě šokoval a zklamal.

„Co budeme dělat?“ ptám se každé ráno, když otevřu oči a v dálce slyším šumění řeky Durance. Vyjdu ven, slyším vesele cvrlikající ptáky a vidím, jak první vrcholky hor kolem kempu v L’Argentiere září v teplém slunečním světle. Každý prázdninový den tady na Durance na jihovýchodě Francie, v nádherné oblasti Provence-Alpes-Côte d’Azur, začínám touhle otázkou, protože region nabízí tolik aktivit, že je opravdu těžké si vybrat.

Rozhazujeme sítě a hledáme posily do našeho týmu. Pokud tě láká práce u vody, tak čti dál. Práce je vhodná i pro studenty (18+).

Lačnost po objevování vodácky zajímavých řek a také přetlak na řekách českých zejména v letních měsících nás vyburcoval k hledání nového vodáckého zážitku. Zadání znělo jasně – vplout do moře. Po několika sklenkách piva se zrodil nápad vyrazit na sever a splout polskou řeku Regu končící naprosto kýčovitou pláží v Baltiku.

Mezinárodní filmový festival Expediční kamera je největší cestovatelská a outdoorová akce v ČR. Tento unikátní projekt přinese do 150 míst v Česku a na Slovensku nejlepší filmy sezóny z celého světa i novinku s Adamem Ondrou nebo nový film Mirka Haluzy z Amazonie.

Putování do Soluně mě napadlo kdysi dávno, cestou do školky, brzy ráno v pět, když mi bylo pět. Rodiče spěchali na vlak do Břeclavi a já s mladším bráchou Vaškem jsme se vydávali na naše první toulavý cesty. Kaple „Cyrilka“ byla na naší oblíbené zkratce do školky. Sice to byla delší cesta, ale o to dobrodružnější. Dospěláci nás strašili, že v kapli jsou nebožtíci, ale taky nám některý řekl o dvou bratrech ze Soluně, na jejichž počest byla kaple postavena. Soluň… znělo to tak tajemně a záhadně, vonělo to sluncem a dalekými kraji. Už tehdy jsem si umínil, že až budu velký, budu cestovatelem a vydám se tam.

Pokud musím na nasedací místo řeky s kajakem dojít několik kilometrů, přitahuje mě to podstatně víc, než dojet k mostu, kde člověk jednoduše nasedne a jede. Je to pravděpodobně i tím, že v kajaku trávím spoustu času a prostě mě baví s lodí na rameni pochodovat, i když to občas hodně bolí a člověk nadává sám sobě. Osobně jsem velkým zastáncem trénování fyzičky metodou, že to prostě musí bolet, a pokud možno pořádně a dlouho.

Vánoční svátky a začátek nového roku přinesly do Česka nebývale dobré vodní stavy.

Kdysi, při letní návštěvě Salzy, jsme potkali nějakou Louise, elegantní dámu z Anglie. Na vodě celkem diktovala a jednou večer říkala: „Kluci (Kristýna promine), musíte přijet k nám na ostrov, ať vidíte taky naši vodu.” Bylo jasné, kam vyrazíme na první letošní divokou řeku. Kristýna, Rotťák, Oliver, Rychtoň a Ondra, pět statečných.