Nejdelší řeka Pardubického kraje Chrudimka pramení ve Žďárských vrších, protéká Železné hory a v Polabské nížině v Pardubicích ústí do Labe. Nabízí ke splutí jak turistickou, tak i divokou vodu. Není asi tak známá jako nedaleko tekoucí Doubrava, ale přesto na ní najdeme neméně zajímavé úseky.
Ten první zajímavý úsek začíná u mostu u bývalého Padrťského mlýna, který se nachází asi půl kilometru pod vyrovnávací nádrží Seč II. Řeka tu teče svižným proudem, místy se točí v lukách nebo se rozeběhne lesem, a nabízí lehčí divokou vodu bez záludných míst s několika peřejemi, pěknými vracáky, dvěma sjízdnými jezy a několika stupínky z kamenů v chatových osadách. Plavbu musíme ukončit po osmi kilometrech u mostu v Mezisvětí, neboť následuje vzdutí přehrady Křižanovice, kde se odebírá pitná voda a plavba je zakázána.
Za příznivého stavu můžeme pokračovat pod její hrází, kde začíná nejkrásnější a zároveň nejtěžší úsek na Chrudimce, zvaný Peklo. Je nutné počítat s tím, že asi 12 m3/s ubírá tři kilometry dlouhé potrubí vedoucí na elektrárnu Práčov, a tak vodočet ve Svídnici musí hlásit alespoň 22, lépe však 25 m3/s, což je pouze za prudkého tání či po opravdu vydatných deštích. Lodě doneseme z hráze po pravém břehu dolů až na konec plotu. Následuje asi šest kilometrů téměř nepřetržitých peřejí WW II–III v balvanitém korytě v krásném, hlubokém a zalesněném kaňonu, místy mezi skalami. Několik peřejí má výraznější spád, ale obtížné jsou jen velkými vlnami s kohouty a žádný z několika málo válců nedrží. Civilizaci připomíná pouze zpočátku několik chat a pak už jen z vody téměř neznatelná a nepoužívaná cesta.
Možné nebezpečí představují případné padlé stromy. Pozor, ke konci úseku, asi půl kilometru za ocelovým mostem, je plot obory sahající až na hladinu. Asi sto metrů za ním je nejvýživnější peřej. Za dalším mostem už začíná krátké vzdutí vyrovnávací nádrže Křižanovice II. Pod její hrází s osm a půl metrů vysokým přepadem následuje poslední úsek s divokou vodou. Mimochodem, přepad je už mnohokrát skočen, i když jednou to dopadlo roztržením kajaku o vyčnívající roxor.
Následuje asi pět set metrů pěkných peřejí, několik hrázek, které za této vody tvoří jen vlny, a jsme na krátkém vzdutí jezu. Opatrně z vody nebo raději ze břehu zkontrolujeme, jestli pod ním není nějaká nenadálá překážka, a můžeme ho bez obav splout. Je asi dva metry vysoký a šikmý, za velké vody (nad 20 m3/s) se pod ním tvoří pulsující zabalák.
Tyto podmínečně sjízdné jezy si před splutím prohlédněte (!), v úseku od vodočtu ve Svídnici je několik přítoků, které mohou podle podmínek přidat množství vody zásadně ovlivňující jejich nebezpečnost!
Tip: špičková elektrárna nad vyrovnávací nádrží Seč II mele téměř každý den a pod ní je asi dvě stě metrů dlouhý úsek rychlé široké řeky (WW I), přístupný po cestě k chatám na pravém břehu (od mostu v Padrtech doleva proti proudu).
Celou trasu splutí si můžete najít na mapě:
