Jako místní rodák a v rámci každodenního dojíždění do práce jsem léta pokukoval po potocích okolo cesty, jakmile drobet více zapršelo. Občas se v nich objevila voda, ale zima, nedostatek času nebo možnost vydat se na lepší terény odsunovaly splutí na jindy. Když totiž tečou strouhy, teče i ledacos zajímavého.
Předloni v zimě jsem šel štěstí naproti a prošel si nenápadně dva úseky Dobrovodského potoka v rámci procházek s manželkou. Horní úsek z retenční nádrže České Švýcarsko jsem hned zavrhnul, střední na procházku s manželkou nebyl vhodný, protože jde o městskou část s nakukováním do koryta z hlavní silnice přes svodidla, ale spodní úsek, opět s přírodním charakterem, se zdál až na jeden vysoký stupeň bezproblémový.
O dalším potoku se zajímavým názvem Kyselá voda jsem si sehnal informace od proslulého prvosjezdaře ptákovin Ivise a v mapách našel alternativu k nástupu na vodu už na jeho přítoku s ještě malebnějším názvem Čertík. Pak už jen zbývalo počkat na pořádné deště.
Poštěstilo se v půlce dubna a cestou z práce jsme se se stejně natěšeným synem kochali pohledem z okna vlaku na plná koryta. Počasí ještě moc nekorespondovalo s mými představami, ale krátké toky s možností kdykoliv akci přerušit lákaly zatnout zuby.
V průběhu balení věcí se mi ještě podařilo na tuto punkovou akci zlanařit další dva kamarády a už jsem jen za bezesné noci hlídal vodní stav Kyselé Vody na www.hladiny.cz, což je webová stránka lokálních varovných systémů měst a obcí, kde se dají najít i vodočty na menších tocích, které na ČHMÚ nebo webech povodí nejsou. V dostatek vody v Dobrovodském potoce se pak již zbývalo jen modlit, protože tam žádný vodočet není.
Ráno jsme se synem vyrazili dříve a prošli si část Čertíku, jestli se dá vůbec uvažovat o splutí, zkontrolovali dostatek vody v Dobrovodském potoce a už chvátali na start prvního toku.
Čertík
Dalo by se nasedat i výše a dát si drobet „velké pardubické“, ale pro vplutí do Kyselé vody nám stačilo posledních 400 m s pohodlným nasedacím místem pod mostkem Pražské třídy. Čertík zde pěkně v proudu meandruje v porostu a až na jednu nízkou lávku nebylo třeba vystupovat.
Kyselá voda
Po vplutí z Čertíku proud dost zrychlil a začaly drobné peřejky okořeněné kličkováním ve vrbičkách, což zaskočilo jednoho z našich kajakářů, který zamotáním pádla do větví a nedodržením bezpečných rozestupů ulovil dvě krysy krátce po sobě. Nicméně vrbičkárna jinak nenutila vystoupit a zakrátko za druhým železničním křížením skončila. Zbytek toku byl pěkně tekoucí s občasnými peřejkami zakončený skluzem do 150kubíkové Vltavy na úrovni baseballového hřiště u Hluboké, kde je ideální cíl plavby, dokonce s parkovištěm. Na vodočtu Hrdějovice jsme měli 105 cm.
Dobrovodský potok
Pro nástup jsme zvolili křížení ulic Dobrovodská a Vodní. Lákalo by nás to i výše, ale tam už je to úzký a hodně rychle tekoucí tobogán bez možnosti zastavení. Bez tušení, jaké nástrahy v korytě očekávat, si nikdo nechtěl rozbít nos o nějakou rouru a podobně, tak snad to zkusíme někdy příště po důkladnější prohlídce.
Více fotek z této akce hledejte přímo na žralokově webu.
Dále potok nejdříve v městské části šupajdil úzkým vydlážděným korytem drobet připomínajícím Botič až po nepodjetelný most Pražské třídy. Po přenesení lodí přes rušnou křižovatku začala nezáživná část po voleji v širokém betonovém korytě. Ani po navrácení přírodního charakteru už nebyla plavba nijak záživná a navíc jsme museli přenést další nízký mostík a také stupeň s velkým vývařištěm. Nakonec nás ale ještě čekala odměna v podobě peřejnatého skluzu do Vltavy v úrovni slalomového kanálu České Vrbné, přes který jsme posléze za probíhajících závodů vynášeli své lodě k zaparkovanému autu.
