Nezvykle horké dny rozpálily hřebeny hor. Tající sníh začal navyšovat hladiny horských řek na první povodňové stupně. Dokonce i neustále suchá Černá Desná začala ukazovat něco málo přes tři kubíky. Na seznámení s touto kráskou by to snad mohlo stačit.
Auto necháváme na konci Desné u garáží, kde nás nechal hodný majitel v pohodě zaparkovat. Snaží se nás odradit,že je to prý nesjízdné, ale procházka, že je to pěkná. My mu oponujeme že už to sjeté bylo a vyrážíme po turistické cestě s kajakem na ramenou proti proudu řeky. Cesta nahoru se stává očistcem, ale aspoň vidíme co nás čeká. Stupně, skluzy, vodopády, hodně stromů a málo vracáků. U nás jsem nic podobného nejel.
Na podzim jsem Desnou okukoval a měl matnej pocit, že jsem někde četl o splutí toho padáku… Ani se mi tomu nechtělo věřit, je to fakt hodně vostře našikmo. Pak jsem to dohledal – tuším – na starém Hydrowebu. No – nic pro mě, ale přeju vám (a vám podobným) to. Příště dejte kamery na přilbu, na joutůb by se takovej splav hezky vyjímal.