Berounka patří mezi českou vodáckou klasiku a zároveň je jednou z našich vodácky nejjednodušších řek, i tak ale není její splutí žádná nuda.
Prakticky po celé své délce řeka teče líným tempem, jen tu a tam se svezete na vlnkách jezové propusti. Proto je to také vhodná řeka pro začátečníky nebo rodiny s menšími dětmi. Na druhou stranu vám řeka všechno vynahradí nádhernou krajinou a víceméně celoroční sjízdností.
Berounku proslavil spisovatel Ota Pavel, který do jejího okolí zasadil dějiště mnoha svých povídek a knížky „Jak jsem potkal ryby.“ Kraj, kterým Berounka protéká, je skutečně nádherný a hodný prozkoumání. V horním úseku pod Plzní teče široká a mělká řeka panenským údolím bez měst, silnic a železnice, teprve od Skryjí ji lemuje významnější silnice. Pokud chcete, můžete navštívit několik zřícenin a známé hrady Křivoklát a Karlštejn.
Nejčastější začátek splutí je v Chrástu u Plzně, odkud můžete v pohodovém tempu za týden doplout až k ústí do Vltavy. My jsme pro začátek vyrazili na jednodenní výlet a vybrali jsme si jeden z krajinově nejkrásnějších úseků Zvíkovec – Roztoky.
Startujeme ve vodáckém tábořišti ve Zvíkovci. Pod silničním mostem se ráno u stanů kouří z ohníčků a první vodáci se pomalu chystají na plavbu. My nafukujeme naše lodě – kánoi Scout a jednomístný kajak Safari – a vyplouváme směrem na Skryje.
Může se hodit
Délka popsaného úseku – 18 km, 4 – 5 hodin pádlování, obtížnost ZWC+
Ubytování – na tomhle úseku můžete využít tábořiště Zvíkovec, Skryje a kemp Višňová.
Stravování – restaurace ve Skryjích, Hostinec U Rozvědčíka a Višňová-Roztoky.
Vodočet a sjízdnost – tento úsek Berounky je sjízdný víceméně celoročně, díky jezům a charakteru řeky je Berounka sjízdná i v letních obdobích sucha. Minimum je 85 cm na vodočtu Plzeň, Bílá Hora.
První hodinku plujeme po typické Berounce, řeka je tu široká a pomalu teče mělkým korytem. Místy je potřeba vyhnout se písečným a štěrkovým mělčinám nebo zbloudilému balvanu, jinak na nás plavba neklade žádné vyšší vodácké nároky. Břehy lemují olše a vrby a jak se za námi vzdaluje most ve Zvíkovci, objevují se první chaty a krásná romantická zákoutí.
Klidná hladina a hlubší voda nám pak napoví, že se blíží jez v Čilé. Pamatuju si to místo z dětství, jezdili jsme sem za tetou do Skryjí a na jezu jsme trávili celé dny. Po jeho koruně se dala přejít řeka, to už ale dnes nedokážete, protože jez je využíván malou vodní elektrárnou a majitel jej zvýšil hrazením.
Splouváme vpravo a hned pod jezem přistáváme na písečné pláži. Odtud je to podél Zbirožského potoka asi dva kilometry ke Skryjským jezírkům a Skryjským vodopádům. Skryjská jezírka a vodopády tvoří zajímavý přírodní úkaz, který je ukryt v zalesněném údolí. Jde o velmi populární cíl výletníků a určitě stojí za samostatný výlet – svižní vodáci ale prohlídku i s návratem zvládnou za necelé dvě hodinky.
Pokračujeme loďmo dál a zakrátko nás vítá obec Skryje. Zastavujeme v kempu u řeky, doplňujeme zásoby pití a trochu se vykoupeme. Koho zajímá geologie, určitě by neměl vynechat malé muzeum J. Barranda ve Skryjích, pěšky je to od řeky kilometr a můžete jít i po naučné stezce.
V muzeu najdeme paleontologickou a geologickou expozici nálezů prvohorní fauny z okolí Skryjí a Týřovic, vystavené jsou i horniny typické pro skryjsko-týřovické kambrium. Zajímavostí je ukázka možného vzniku zkamenělin nebo dvě vitríny s osobními přístroji J. Barranda. Jeho pomník stojí nedaleko muzea u budovy bývalé obecné školy.
Teď nás čeká asi krajinově nejhezčí část výletu – údolí se zahlubuje a strmé zalesněné břehy po obou stranách vypadají divoce a nepřístupně. Za prvním zákrutem se před námi objevuje majestátná zřícenina hradu Týřov. Vede k ní žlutá značka, lodě můžete nechat u ústí Úpořského potoka.
Tady pod hradem žil šestnáct let Václav Matoušek neboli „Fialový poustevník“. Svérázný filozof, umělecký truhlář a naivní malíř, který se koncem 30. let minulého století usadil ve svém stanu z chatrného plátna na louce pod hradem Týřovem, se stal námětem jedné z knih Oty Pavla.
Řeka pod Skryjemi je opravdu kouzelná, místy to i docela teče, takže svižně pokračujeme k Branovu. Po obou stranách se objevují skalní masivy, obdivujeme zejména vlevo stojící Čertovu skálu.
Od Skryjí jsme zatím nenarazili na žádnou hospodu a hlad se už hlásí. Nakonec se necháváme zlákat místem, které proslavil právě spisovatel Ota Pavel. Hostinec U Rozvědčíka má ale dnes daleko k atmosféře popisované v knihách a ani jídlo nám tam bohužel vůbec nechutnalo.
O kilometr dál zastavujeme vpravo a jdeme prozkoumat Pamětní síň Oty Pavla. V domku převozníka Proška v Luhu pod Branovem najdeme spoustu fotografií a předmětů, jež se vážou k dílu a životu známého spisovatele, který sem jako dítě jezdil s rodiči na letní byt. Zajímavostí je, že přívoz pořád funguje, jako jeden z posledních čtyř na Berounce.
Teď nás čeká druhý a poslední jez u Nezabudického mlýna. Vodu zase „požírá“ elektrárna, takže lodě přetahujeme přes betonový jez a pak ještě kousek polovyschlým korytem. Dvě poslední zatáčky a jsme na konci naší plavby v Roztokách…
Jistota na každém kroku.
Jistota na každém kroku.
Legendární běžecká bota na dlouhé tratě!
Legendární běžecká bota na dlouhé tratě!
Na Týřov se dá jít i po značce podél a nad řekou,cestou je i vyhlídka,ale s dětmi s opatrností.