V kánoi poprvé seděl v devíti letech na loděnici nad jezem na Orlici v Malšovicích. Blbá choroba to pak trochu přerušila, ale něco se na Řece muselo stát a znovu se spolu našli. S prvním dítětem se v Pardubicích infiltroval do dětského oddílu TOM při Klubu vodáků a turistů, aby záhy zdědil jeho spoluvedení. Společně už léta učíme děcka objevovat krásy plutí, chovat se na vodě, pádlovat tak, aby se na to hezky koukalo. Nejsme moc závodníci, spíš kochači, máme rádi výzvy nepoznaného. Miluje Vltavu, Dunaj a vlastně jakoukoli vodoteč, na jejímž břehu lze s partou rozdělat ohýnek a brnkat na kytaru do zemdlení.
„Řeka zřídka protéká většími lesními komplexy, ale břehy jsou zarostlé značnou délkou shluků keřů a stromů, což dává malebnou a střední lesní charakter. Část raftingu je pro skutečné přeživší těžké, není vhodná pro rafting s kanoe v kajaku, občas se rafting stává propíchnutím stromů a keřů v korytě řeky. Často můžete kouřit oheň…“ Tolik ochutnávka práce Google překladače z polského vodáckého průvodce. Kdo by takovému lákání odolal, co?
Konec října je v oddílovém kalendáři KVT vyplněný tradičním zamykáním vod na Opatovickém kanále. Padesát let zpátky a nejspíš i desítky let dopředu. Občas si klademe všetečné otázky, jestli to už není trochu vyšeptalá tradice – zamykat vodu, když poslední dobou jsme na lodích nejvíc během ledna až března…
První zářijová sobota patří již po desetiletí Východočeskému vodáckému maratonu. Letos to bylo již po čtyřiapadesáté. Šedesát kilometrů po Orlici, Labi a proti mocnému proudu Chrudimky je tradiční výzvou pro odvážné pádlery a pádlerky. Jde také o ideální šanci zjistit, kolik a jaké svaly obsajuje pádlerovo tělo…