Manželka (háček) v minulých letech známého vodáka Brundi Davídka. S ním jsem za více než 50 let z loděnice KVT Pardubice sjela úseky dvou stovek českých i zahraničních řek. Něco na deblu, něco na kajaku dle možností a potřeby, vždy ale s radostí. Kromě vody jsem ráda vyrážela na lyže i vysokohorské stezky a vrcholy, teď už s ohledem na věk zbývá hlavně kolo. Nyní jsem důchodu užívající seniorka, dříve jsem pracovala 30 let s vodou téměř denně coby chemička analyzující vzorky vod ze životního prostředí.
Stalo se již dobrým zvykem, že rodinnou dovolenou u dcery Šárky žijící již 20 let na Novém Zélandu, trávíme též zčásti na vodě, což představuje mimo jiné několikadenní splutí některé z tamních řek. Těsně před Vánocemi minulého roku tak došlo na Mohaku, která teče v jihovýchodní části Severního ostrova.
Je to vlastně už docela dávno, celých osm let, kdy při plánování naší dovolené u dcery Šárky, trvale zabydlené na Novém Zélandu, padl od mladých návrh splout řeku Clarence na Jižním ostrově. Návrh lákavý, ale zároveň vzhledem k našemu věku (manžel Brunďa měl tehdy 79 roků, já o pár let méně) trochu budil obavy. Čekal by nás možná až týden po řece obtížnosti WW II–III a délky cca 200 km v údolí bez civilizace.