Milan Pachlopník

Minulý týden jsme se s Milanem a Katy loučili ve chvíli, kdy je začínala ohrožovat stoupající voda. Nejen o tom, jak to s povodní dopadlo, se dočtete v druhém dílu vyprávění.

Je jaro a tento rok mne opět láká severská řeka, ale v horách kanadských severozápadních teritorií. Volám své kamarádce v Německu.

V minulém dílu se Milan a John dostali přes několik jezer až k výtoku z jezera Angikuni, kde na ně čekalo přenášení velkých peřejí. Právě tím dnes začínáme.

Kazan leží v severní Kanadě jižně od polárního kruhu asi 400 km západně od Hudsonova zálivu. Původní název Harvaqtuuq znamená „Místo rychle tekoucí vody“.

V minulém dílu jsme putovali od osady Colville Lake přes soustavu jezer do řeky Anderson a po ní až na pobřeží Beaufortova moře. Dnes naše putování arktickou krajinou dokončíme.

V březnu mi volá John, kamarád z Anglie. „Toto léto mohu jet.“ Dobrá, já také. Studuji mapu severní Kanady. Velice málo známá řeka Anderson splňuje naše kritéria pro objevnou výpravu.

Píše se rok 1899. Největší bílá místa na mapě světa kromě pólů byla v tomto století objevena a zmapována a severoamerický kontinent není výjimkou. Zlatá horečka na Klondiku je už druhý rok v plném proudu a odkrývá hledačům zlata obrovská neznámá území Aljašky a západní Kanady.

Naše putování jsme započali po tzv. Pacific Inside Passage a dostali jsme se až k ostrovu Hunter Island. Dnes naše putování pokračuje a také skončí. Doplujeme až na Aljašku a na úplný závěr splujeme v jejím vnitrozemí řeku Yukon oděnou úžasnými podzimními barvami.

Pacific Inside Passage není úplně jasně daná vodní cesta. Jedná se o tisíc mil (1900 km) dlouhý plavební koridor mezi pevninou a ostrovy na trase ze Seattlu ve státě Washington až do Skagway v nejsevernější zátoce jihovýchodní Aljašky. Malé i velké ostrovy většinou chrání příbřežní vody před otevřeným Pacifikem, a tím tuhle vodní cestu vymezují.