Amatérský řezbář, muzikant, vodák, člen KV Starý Kolín, závodník – teoretik. Vodácké geny má od svého táty, který se ho roky marně snažil dostat do oddílu. Pozdě ale přece přičichnul k jízdě na seakajaku po klidné hladině Labe. Zřejmě už pořád se bude učit eskymácký obrat. Při závodech pramic plní funkci morální podpory ze břehu, fotografa, pomocné síly i informační agentury. Večer pak funkci amatérského interpreta vodáckých a jiných písniček.
Táta vždycky chtěl, abych chodil do vodáka. Vodácký oddíl u nás na vesnici byl. Řeka Labe i útulná loděnice nedaleko našeho domu. Takže v tom, že by nebylo kam chodit, problém nebyl. Problém byl ve mně. Dlouhé roky jsem tvrdošíjně odmítal a věnoval se sportu za zeleným stolem a s celuloidovým míčkem. Jak se ale říká „odříkaného největší krajíc“ a „za vším hledej ženu“. Ve věku sladkých 23 let nebo tak nějak jsem byl lehce, leč důrazně přemluven. A nebyla to zásluha tatíka. A byl jsem tam. Lapen lidmi s mokrým šosem, pádlem v ruce a … pramicí pod sebou.