Eliška "Šišule" Ebelová

Vzniku vodního skautingu předchází dlouhá historie vodáctví jako takového. Vodní toky byly vždy využívány jako dopravní cesty, ať se v minulosti splouvalo na vydlabaných kmenech, vorech či prámech.

S Jelenem (Milanem Hanušem) jsme si chtěli povídat o tom, jaké cesty mohou vést k založení a úspěšnému rozšiřování nového vodáckého oddílu. Nakonec z toho je pestrý rozhovor nejen o jeho začátcích ve skautu, na vodě, bohatém působení v Prázdninové škole Lipnice, výpravách na seakajacích i o tom, proč mu dává smysl dobrodružná výchova v přírodě, kterou skautské (nejen) vodácké oddíly nabízí.

Vladimír Cvrček, skautskou přezdívkou Vezír (1939), prošel radostnou, ale i strastiplnou vodáckou a skautskou cestou, kterou poznamenaly zejména politické režimy. S oddílem absolvoval několik zahraničních expedic, například do Polska, Slovenska a Maďarska, a byl i u porevoluční obnovy skautingu. Je stále aktivním členem náčelnictva Junáka a dlouho byl hlavním kapitánem vodních skautů.

Vodní skauti v našich končinách často své tábory realizují v podobě putovní. Bylo tomu tak již v dávné minulosti a tato tradice trvá dodnes. Některé oddíly či přístavy tráví celé dva až tři týdny putováním po řekách, ale objevují se často i kombinace, kdy putovní tábor zahajuje stálý nebo se ze stálého tábora vyplouvá na skutečnou plavbu.

Dlouho jsme s Honzou Fischerem – „Hvězdářem“, jak ho znají všichni od vodních skautů, vodní záchranky až po stavitele oplachtěných pramic, nemohli sladit termíny, kdy se k uskutečnění rozhovoru do Pádlera potkat. Od půlky srpna až do října má Hvězdář napilno jako hlavní organizátor a ředitel závodu Napříč Prahou – přes tři jezy, v současné době asi největší vodácké akce na počet účastníků v České republice. Ale nakonec to klaplo.