Šimon Babíček

Stojíš u první jarní řeky, svítí slunce, vodní stav je ideální a nemůžeš se dočkat, až skočíš do kajaku, natáhneš šprajdu a vyrazíš po proudu. Trochu tě chytla záda cestou v autě, rameno bolí i přes oranžovou tejpu. Tesou dolaďuješ sezení, které jsi vytrhl na podzimním Ötzu. Lékárnička chybí, protože zůstala v batohu na skialpy, a splasklým vakům se díry přes zimu nestačily zahojit. Vypadá to na další sezonu ve stylu tří T (Tejpa, Tesa, To nějak půjde).

Pádlování na přírodní vodě je mnohem složitější než trénink na kanále. Tělo i mysl musí být komplexně připravené, protože špatná fyzická nebo psychická kondice se mohou negativně projevit na celém výletu. Začneme tím, proč se hodí být dobře připraven, řekneme si, co je smyslem komplexního tréninku a na závěr si dáme pár tréninkových tipů.

V minulém článku jsem psal o strachu a teď se k němu vrátím. Akorát to tentokrát bude strach z pokroku. Každý se po nějaké době dostane na určitou technickou úroveň a proces zlepšování se zastaví. V lepším případě stagnuješ a v tom horším se začneš zhoršovat. Mozek má tendenci eliminovat nepříjemné vzpomínky, a proto je docela obtížné věřit, že jsi minulý rok jezdil stejně jako letos. Propadáš lehké deziluzi a dáváš věci na jistotu. Bojíš se zkoušet nové věci, protože bys je mohl nezvládnout. Tím vzniká začarovaný kruh, v němž neopouštíš komfortní zónu a ta se postupně zužuje.

Určitá míra nebezpečí je nedílnou součástí pádlování. Pokud riziko umíme rozeznat a vhodně na něj reagovat, stává se kanoistika relativně bezpečným sportem.

Fotbal mě nebaví. Buď čeká na štěstíčko, nebo si hraje svoji hru. Ovšem rozhovory se špičkovými trenéry mne vždy zajímají. Jindřich Trpišovský, úspěšný trenér Slavie, prohlásil, že fotbalisté mají největší problém s tím, co jim tři týdny nezopakujete. Myslím, že ani kajakářům nebude po roce vadit malé opakování a rozšíření loňských informací. Navíc budu přidávat pár tipů k zvýšení bezpečnosti na řece. Tentokrát proběhneme obecnou přípravou před jarními klasikami, zlepšíme dopředný záběr, ale hlavně se budeme bát!

Bylo nebylo, propádloval ses ke konci další sezóny. Vybavení číhá ve skříni na nečekané oblevy a ty pomalu plánuješ, jaká bude další sezona. Každým dnem bez kajaku se tvé cíle zvyšují. Vzpomínky se jemně mění a ty nepříjemné mizí úplně. To, že jsi vyplaval na Kamenici pod Tobogánem, protože jsi nemohl nahmatat lagunku, se noří do zapomnění a jasným cílem se stává Kamenice horní, kde s hmatáním lagunek věru problém nebude. Během zimy se formuje příští sezóna a uvidíš, že bude stačit několik drobných změn, aby byla lepší než ta minulá.

Jarní pádlování končí, letní ledovcovky začínají nabírat sílu a internet se plní krásnými záběry z divokých peřejí. Možná je ti líto, že některé záběry z kamery musíš vystřihnout a není to kvůli kapičce na objektivu. Na kanále pádluješ jako z učebnice, ale v nepřehledných přírodních peřejích jsi zmatený jako Pohlreich ve školní jídelně. Viníci jsou většinou dva: špatné časování záběrů a špatná stopa. Obojí je poměrně snadné zlepšit a trénink tě určitě bude bavit. Už jen proto, že část tréninku se bude odehrávat na gauči, část v peřejích a pár záběrů přidáme tradičně i na klidné vodě.

V minulém dílu seriálu o kajakářském tréninku jsme se naučili správně rozcvičit a připravili jsme se na začínající sezonu. Dnes budeme zatáčet všemi možnými (i nemožnými) způsoby. Tak si dejte pozor, aby se vám nezatočila hlava.

Zima odešla a pečlivé sledování videí na YouTube tě psychicky posílilo. Zdá se, že jen minimum peřejí odolá teoreticky vytříbenému stylu, který jsi okoukal od světových kajakářů. Ovšem nejsi jelito a dobře víš, že jarní realita bude malinko jiná. Tělo ztuhne, sucháč se v pase zúží a kajak o pár kil ztěžkne. Jak to tedy udělat, aby byl start do sezony hladký?