Petr byl na vodě poprvé na Lužnici ještě než se narodil. Tak brzy ho rodiče k vodě vedli. Nejspíš se to vyplatilo, protože se ho voda drží dodnes. Začínal v dětském oddílu, kde s kamarády závodil na pramicích ve vodáckém víceboji, postupem času se našel v kajaku a na divoké vodě.
Prohlídka historických památek z hladiny řeky a paluby lodě je vždy něco netradičního a zajímavého. V Česku je nejvyhlášenějším městem, které si z vody prohlížejí davy turistů, Český Krumlov. Jde to ale i jinde, dokonce také na Vltavě – v Praze. Někdo možná namítne, že Prahu viděl z parníku (nebo šlapadla) kde kdo… Ale ruku na srdce, projet si celou Prahu s lodí na vlastní pohon je přece jenom trochu „jiná káva“.
Pro letošní jaro jsme obdrželi na vyzkoušení plastovou kánoi Agara od výrobce Noah. Znalí vodáci se jistě podiví, proč bychom měli testovat Agaru, když už je na trhu pěkných pár let a předtím na něm byl její předchůdce nazvaný Canoah Turismo. Jednoduše proto, že na ni ještě recenze dělaná nebyla.
Ve čtvrtek 16. června proběhla volba nového předsedy Českého svazu kanoistiky. Jediným kandidátem na tuto pozici byl Stanislav Ježek, bývalý úspěšný český reprezentant ve vodním slalomu. Ten u pomyslného kormidla střídá Jana Boháče, který svaz vedl dvě volební období, tedy osm let. Předsedu i expředsedu jsme pro vás krátce vyzpovídali.
Lenka se okolo vody pohybuje přes dvacet let. Celou dobu pod křídly vodácké půjčovny Bisport, která působí na Sázavě. V posledních letech také jako členka výboru Asociace vodní turistiky a sportu (AVTS), organizace, která bojuje za české vodáky a jejich práva na řekách. Pojďte se s Lenkou seznámit trochu blíž…
Na testování packraftu Itiwit 500 jsem se hodně těšil. Po úspěchu kajaků Strenfit X500 jsem byl totiž velmi zvědavý, jestli na ně packraft naváže. Pojďme se podívat, zda to dokázal.
Rychlejší rozhovor jsem snad v životě nedělal. Sešli jsme se s Martinem na necelou hodinku, během které na mě vysypal všechno, co jsem potřeboval vědět, a oba jsme pádili zase dál. Kromě vodáckých aktivit v Praze na Štvanici a jejich zákulisí jsme pohovořili třeba o Martinově působení ve vodním slalomu. Až se mi nechce věřit, že se toho za pětapadesát minut stihlo navykládat tolik. Pojďte si to přečíst.
V sobotu 21. května dopoledne se horní Belá oficiálně otevřela pro vodáky.
V sobotu se na Labi stala nehoda s tragickým koncem.
Po více než 20 letech boje za prosazení možnosti splouvání horní Belé (nad Permonem) se věci konečně chýlí ke zdárnému konci.
Kniha Moje vodácké holky se mnoha vodákům líbila. Rozhodli jsme se proto, že pro vás připravíme soutěž o tři její výtisky.