Honza Motýl

Nápad jet pádlovat do Gruzie dostal Adam někdy minulý rok a ani ho nestálo moc přemlouvání, aby nalákal ještě mě, Máru a Anežku, jež se zhostila nevděčné role řidičky. Plánování jsme zbytečně nepřeháněli, a tak byl předodjezdový týden značně hektický. Majíce na paměti rady z načerpané z HYDRA, strávili jsme jej lehkými offroadovými úpravami Adamova dvacet let starého mercedesu.

Tání zahajujeme s Adamem jako skoro vždycky na našem homerunu – Vrchlici. Hráznej zřejmě nemá rád vodáky, a tak pouští čtyři kubíky až v půl čtvrtý, hodinu před úplnou tmou. To nám ale nemůže zabránit, abysme si vystřihli obligátní čtyři jízdy. Večer se domluvíme ještě s Márou a Felixem že si ráno v šest zavoláme a podle aktuálních stavů rozlouskneme, kde strávíme pádlovací víkend.

Zatímco se na Štědrej večer cpu kaprem, trochu mi v hlavě hlodá, že zrovna teče Vrchlice, moje nejbližší a fakt oblíbená řeka a já to nejspíš zase prošvihnu. Ale nenechám si tím kazit večer a doufám že ráno se přece jenom poštěstí.