Linda Mejstříková

Ve čtvrtém dílu bych ráda shrnula prázdninové vodácké momenty, abyste je měli pěkně pohromadě. Tak tedy…

Kde jsem to skončila? Že jsem chtěla od tohohle kluka zdrhnout? Zdrhnout od zimy a nebezpečí, ale že než jsem si stihla vymyslet a promyslet chytrou záminku, už jsme seděli v autě do Rakouska? Tak, tak. Jedu do cizího kraje, s cizími mravy a s cizím jazykem. Nemyslím ani tak Rakušáky jako kajakářský klan.

V první kapitole jsem se lehce zmínila o těžkosti života holky, co se zabouchla do vodáka. Tyto problémy jsou často obecně zlehčovány, a proto bych je ráda uvedla na pravou míru a zdůraznila, že by se o nich mělo diskutovat.

„Ahoj! Ahoj! Ahoj!“ volám všude zmateně. Kdyby jen zmateně, já volám i nadšeně! Je to jako tik, nedá se kontrolovat. Když odcházím z trafiky s lístkem, i s paní jízdenkářkou se loučím neformálním pozdravem. A pak celá opocená a rudá zdravím pana řidiče taktéž.