Mikuláš Heger

Pro vodáky jsem až moc lezec, pro lezce zase blázen v lodi. Je pravda, že v mém domovském slalomářském oddíle pro „plácání se“ na plasťáku příliš pochopení nemají, ale to nevadí. Všichni dobře víme a cítíme, že pohyb v přírodě je krásnější, rozmanitější a dobrodružnější než hoblování v brankách v betonovém korytě či lezení na umělé stěně.

Letí takhle žulová kostka vzduchem, letí a trefí tě do ksichtu. Tak asi takovej to je pocit, když se ti nepovede trefit lajnu na kajaku na rozvodněném vodopádu kdesi v Norsku.

Tentokrát vyrážíme opět s českou legendou a největším znalcem Korsiky, Doktorem. Kuřete nepočítám, protože ten je v tomto oboru něco jako Wayne Gretzky. Z Čech vyrážíme v mrazivé chumelenici a o to větší je překvapení, když nás na ostrově vítá teplé počasí a plná koryta řek.

Být vodákem, je jako být lezcem. Ani jedno není jen sportem, je to diagnóza na „celej“ život. Jedeš kolem strouhy u cesty, ve které teče voda a říkáš si, ty jo, to „bejt“ v životní velikosti, to by byl rachot, ty válce, vodopády, „sifáče“. Na víkend hlásí oblevu, třeba potečou Jizerky. Minulý rok se mi po vodácké stránce příliš nevydařil, studoval jsem v zahraničí a na pořádnou divokou vodu nebyl čas a ani podmínky, tak že bych si o víkendu spravil chuť?