Michal Buchtel

Po 30 hodinách cesty přistávám v Santiagu de Chile a začíná 35denní kayak trip, na který jsem se dlouho těšil. Na letišti mě vyzvedává kamarád José Soto. Uzívaně se ptám, co máme v plánu. Odpoví, že za dvě hodinky nasedáme na Maipo. Nervózně odvětím, že prvně potřebuji kafe a smiřuji se s dnešní nakládačkou. Stejně jsem se chtěl po cestě trochu „ošplouchnout“.

Již od začátku září se, opět po roce, začali scházet extrémní kajakáři z celého světa na velmi dobře známých peřejích Wellerbrücke v Rakouském městečku Oetz.

Lipno je za námi a dalo by se říct, že úspěšně. Počasí bylo kupodivu příznivé a i přes sobotní ranní deštík a pár vydatnějších přeháněk bylo vidět i slunce! Nebylo tedy divu, že spousty příležitostných vodáků oprášilo svá plavidla a tak se zdálo, že každý, kdo kdy alespoň jednou seděl v lodi, přijel změřit své síly s Čertovými proudy. Zařadit se pak do kontinuálního toku kajakářů a raftů bylo občas i celkem nemožné a ve chvíli, když už se nad Vraty tvořila fronta 20 lidí, mohl mít člověk pocit, že se nachází o pár desítek kilometrů níže po Vltavě nad některým z jezů v Českém Krumlově za plné turistické sezony. Každý si ale jistě přišel na své a našel svou lajnu. Z diváckého hlediska pak určitě nebyla nouze o zajímavé situace!