Honza Rott

Letos byl bůh losování pro výpravy na legendární řeku Colorado příznivě nakloněn, a tak se do Mekky všech vodáků světa vydá až podezřele moc pádlerů z Čech i Slovenska.

Řeku Taru jsem měl v hledáčku již poměrně dlouho, ale vydat se na ni nebylo jen tak. O řece není příliš mnoho informací a nevěděl jsem, který úsek by byl vlastně pro nás, paddleboardisty, vhodný a zábavný. Před několika lety byla na Taře Francouzsko-německá paddleboardová expedice, která se ji pokusila sjet celou. Bohužel nejkrásnější úsek – Ďáblův kaňon nad silničním mostem Djurdjević vynechali pro obavy z neznámých peřejí. To pro mě byla hozená rukavice. Řekl jsem si, že pokud to jen trochu půjde, jejich misi dokončím a sjedu celou Taru včetně onoho obávaného kaňonu.

SUP – paddleboard se na sportovním poli objevil na přelomu tisíciletí, aby se o 10 let později zakousl do duše mnoha pádlerů i v Česku a započal svůj strmý růst, kterému každý predikuje účast na olympijských hrách co čtyři roky. Jak to s tou olympiádou a paddleboardingem celkově tedy je?

Již od podzimu jsem na různých facebookových skupinách, fórech a stránkách narážel na událost, která nabízela zážitky na divoké vodě v Německu, a ještě k tomu s organizací. Organizátorkou a velkou propagátorkou byla Susane Williams, a když se na akci přihlásili i moji přátelé z Anglie a Itálie, řekl jsem si, že by byla škoda nevyužít příležitost se s nimi potkat a akci si zapsal do kalendáře.

Někdo si přeje za maturitní vysvědčení auto, jiný kolo, většina z nás asi loď a Kikina si přála výlet na nějaké nové řeky. Měla při výběru štěstí, protože na auto nemám, kolům nerozumím a loď bych jí vyrobil leda tak maňáska. Zanořil jsem se do map, vyrazil s pár kamarády na pivo, abych z nich vytáhl rozumy, a v červenci jsme se tak mohli vydat na putování po blízkých evropských řekách.

Paddleboard má tu výhodu, že základy se na něm dají naučit prakticky hned. Každý trochu sportovně nadaný jedinec během pár vyjížděk dostane do krve i vcelku pokročilé techniky.

Historie paddleboardového závodění na divoké vodě v Česku se začala psát již před více než 10 lety. První seriál závodů na řekách, všemi oblíbený Paddleboard River Cup (zkráceně PRC), se jel v roce 2013. V témže roce se konalo i první mistrovství ČR na divoké vodě. Jednotlivé závody ovšem pořádali nadšení paddleboardisté už v letech předchozích.

Dlouho jsem o Stvořidlech slýchal a měl je za vodáckou Mekku zahalenou jakýmsi tajemstvím, snad pro lehkou podobnost se Stínadly, zkrátka místo, které je potřeba alespoň jednou za paddle život navštívit.

Na prkně jezdím už dost let a sjel jsem, kde se co dalo. Dost často i to, co jsem si myslel, že nejde. Proto jsem pozvánku na výlet do Chile přijal s nadšením a jasným plánem: „Vezmu si paddleboard i kajak a budu to střídat podle nálady. Pokud je ta slavná Futaleufú dostatečně hluboká, tak není, co by se mi stalo, a pokusím se to alespoň proplavat.“ … no, ještěže jsem s sebou ten kajak měl.

První srpnový víkend patřil milovníkům paddleboardů! V pražské Tróji se sešli nadšenci do jízdy na tomto plavidle, ale pozor, na divoké vodě! Tomuto sportu se v ČR věnuje stále více a více jezdců, a tak není divu, že se jich na druhém kole seriálu závodů na divoké vodě sešlo bez mála 50 a to včetně devíti dětí do 15 let. Nejmladšímu účastníkovi bylo dokonce jen 7 let!