Kateřina Měrková

Sezóna je v plném proudu a já najednou zjistila, že další díl deníku zahálí bez povšimnutí v počítači. Tak to rychle doháním a posílám vám malé jarní ohlédnutí.

Taky už se tak těšíte na vodáckou sezónu jako já? Letos je to pro mě trochu nové. Tím, že jsem si řekla, že se budu mému kajaku trochu víc věnovat a že pojedu na většinu vypsaných vod (minimálně těch s oddílem), tak se tak trochu chvěju očekáváním.

Je leden. Měsíc červených nosů a eskymáků. Na tekoucí vodu vyrážejí jen opravdoví odvážlivci nebo dobrodruzi, kteří se vydají na cestu do teplých krajů. My ostatní vodáci se musíme spokojit s vanou, v lepším případě s bazénem. A v tom nejlepším s lodí v bazénu. Upřímně, pozorování vodního víru v odtoku vany je sice pro vodáka v zimě zábava, ale pořád tomu něco chybí.

Máte taky takové ty rodinné hlášky? Někdo něco plácne a potom už mu to zůstane navěky. U nás jedna vznikla takhle: Seděli jsme u našich na zápraží na chalupě, a kde se vzal, tu se vzal sršeň. Byl to pěkný kousek a nějak nechtěl odletět. Podotýkám, že to bylo koncem října a onen velký hmyz nás ohrožoval především tím, že už byl v polospánku. A tak moje maminka vzala do ruky trepku a se slovy „Už mu končí sezóna“ srazila hmyz k zemi.

Tak za sebou máme Hamerák. Musím, říct, že z mého pohledu se akce vydařila. Až na ztracený půllitr s červenou mašličkou. Kdyby ho náhodou někdo našel, vůbec bych se nezlobila. Zřejmě to byl ten lump, co mi hodil triko na větev do čtyř metrů. Ale vlastně jsem dopadla ještě moc dobře. Nevím, jak a kdo sundával tu žlutou loď z borovice u parkoviště autobusů. Vůbec jsem mu to nezáviděla. Jestlipak mu ji ti „kamarádi“, kteří tam tu loď pověsili, pomohli zase sundat?

Ne, nebojte se. Nebudu tady psát o angličtině nebo cizích jazycích obecně. Jsem věčná začátečnice na vodě. Zřejmě každý z vás je v něčem věčný začátečník a stejně tak já. V ostatních oblastech mého života jsem to překonala. Na vodě ne.