Tomáš Černohorský

Voda je krásné průhledná a není jí mnoho, takže to vypadá, že budeme hrozně bouchat, ale nakonec je to úplně v pohodě. Ani jsem se nestačil psychicky připravit a už nám soutěska začíná. Teď mi taky začíná chybět to, že jsem se zrovna na tohle nebyl podívat a na prvním velkém skoku jsem trochu víc vpravo a dávám si eskymáčka. Krasnýho, rychlýho, takovýho, který spíš dodá sebevědomí.

Je pátek sedm večer, konečně jsem doma z práce. O víkendu má být krásné počasí, ale na moje nadšené výzvy k výletu do Rakouska na FB nebyla žádna velká pozitivní odezva. Takže s rodinou vymýšlíme co podnikneme. Z plánování mě vytrhne zvonění telefonu a hlavou mi proběhne myšlenka, ne, tenhle týden už ne, práce bylo už dost. Letmý pohled na telefon mě potěší, ale zároveň posunuje můj neklid o několik úrovní výš.