Franta Prokeš

Malé dítě stojí na břehu rybníka a v ruce svírá dřevěnou lodičku. Bojí se, že svoji loď již nikdy neuvidí. Rybník je v jeho očích oceánem a drobné vlnky pleskající o kaménky na břehu, mořským příbojem. Zamáčkne slzičku a zlehka položí člunek na hladinu. Závan větru napne plachtu a o lodní příď se rozstříknou první vlnky. Obavy vystřídá radost.

Při vyslovení názvu Křetínka se většině z lidí vybaví přehradní nádrž u Letovic, která bývá od jara do podzimu místo vedle místa obležená rybáři. Křetínka je především malá říčka, která tuto přehradu napájí. Upozornil mne na ni někdy před dvanácti lety jeden z kamarádů. Netrvalo dlouho a naskytla se mi při zimní oblevě příležitost ke splutí.

Odra má více podob než tesané modly Triglavovy. Je vlídná i krutá jako kněží pohanského Svantovíta. Její vlny napájí Perun hromovládce. Houpe se v nich smyslný Veles, rozsévač pozemského života. Vesna s Moranou stojí u jejích pramenů a bojují o nadvládu nad světem.

Slunce již zapadlo za obzorem a z houštin nedalekého lesa se tiše přikrádá tma. Sedíte u vody a pozorujete okolí. Lenivý proud unáší několik suchých listů. Opodál šplouchne ryba a několik kruhů zčeří zádumčivou hladinu. Odněkud ze tmy tiše vyletí netopýr. Kličkuje nad vodou a plavnými obloučky se zlehka dotýká hladiny. Náhle vyletí vzhůru, opíše piruetu a opět se vrací k hladině. Není osamocen. S houstnoucí tmou přilétají další tajemní poslové noci.