Lubor Přikryl

Jihlávku jezdím už asi 35 let, ale na to, co se nám podařilo ztropit letos, jen tak nezapomenu, spíše ale nezapomenou ti, co nás potkali. Tentokrát jsem se rozhodl přibrat i rodiče dětí z našeho kroužku a taky zase po nějaké době provézt manželku, přece jen už je to dost dlouho, co jsem ji naposledy domlátil ve válci na Svratce. Vyrazili jsme s tím, že bravurní ladnou jízdou na lehké vodě budeme v klidu a s elegancí proplouvat mezi davy nezkušených, jen občas pohlídáme děti (Ema a Matěj, 7 a 12 let) na druhé deblovce, aby se jim něco nestalo. Skutečnost byla poněkud jiná.

Pavel Šálek, zvaný Ešus, z výboru sekce vodní turistiky ČSK rozběhl akci k lepší informovanosti a k usnadnění záchrany u nebezpečných jezů na našich řekách. Do projektu jsou dále zapojeni Vodácká škola záchrany, Hasičský záchranný sbor ČR, dále Povodí Labe, Moravy, Vltavy. Ohře a Odry.

Williama T. Endicotta, nestora americké a organizátora světové kanoistiky vám asi nemusím představovat. Při jedné diskusi jsme se s Billem dostali k tomu, jak vlastně vznikla dnešní slalomová deblovka, zvaná také Amerika. Poslechněte si tento příběh tak, jak ho Endicott vypravuje, něco z toho je známé, ale některé skutečnosti se dozvíte jako první. Na internetu je mnoho dotazů a mnoho otazníků kolem prvních lodí dnešního typu, ale jen málo odpovědí.

Poté, co mi Bill Endicott poslal svou verzi vzniku slalomové C2, jsme o tom ještě diskutovali. Divil se, že se ten vynálezce někam ztratil a nikdo neví, kde je. Zkusili jsme přes Kenta Forda kontaktovat archiv kanoistické federace a nalezli stopu. Johnny Evans se zúčastnil závodu na 1000 mil a měl k tomu asistenta jménem Ruby Madonia. Ten díky tomu, že nežije na stromě, ale dokonce má i telefon a e-mail, byl pro nás snadněji vypátratelný. A tak jsme získali návod, jak poslat dopis na ten Evansův strom…

ANO pro CANOE aneb proč a jak jezdit dobře na kánoi. Škola jízdy na kánoi, jejíž autorem je Lubor Přikryl, vám ukáže základy i pokročilé techniky správné jízdy na kánoi. Přestože škola podrobně popisuje a vysvětluje techniku jízdy na slalomové kánoi, je užitečná a dobře použitelná i pro všechny rekreační kanoisty, kteří chtějí svou techniku zlepšit a jízdu na kánoi si maximálně užít.

Před časem jsme v HYDRu uveřejnili anketu “[url=http://www.hydromagazin.cz:80/clanek/338-na-cem-jezdite-na-vodu-a-proc/]Na čem jezdíte na vodu a proč?[/url]”. V anketě hlasovalo asi 300 vodáků, což je o hodně míň, než kolik si jich článek přečetlo. Samotné hlasování byl ale jen doplněk, čekal jsem, že popíšete důvody své volby. Něco se objevilo v diskusi, kdo by chtěl něco napsat i teď, ať využije prostoru pod tímto článkem. Nyní anketu doplním o několik poznatků, týkajících se lodí a také odkazy do HYDROškoly, kde uvádím například pár rad pro kanoisty, trpící klečením.

V diskusích nad články o výskytu nezkušených vodáků na poměrně obtížných řekách se dost často objevuje názor typu: „No, a kde se to mají naučit?“ Otázka se mi zdá nesmyslná a přiměla mě k napsání tohoto článku.

Na vodu se dá jet v podstatě na čemkoliv, co plave. Neckyády a další přehlídky plavidel dokazují zcela přesvědčivě, že rozmanitost plavidel je téměř nekonečná. Pokud si nás ale voda získá a vodáctví máme jako intenzivního koníčka, propracováváme se postupně k typům lodi, které nám maximálně vyhovují.