Jiří "Choroš" Hron

Tímto článkem nechci vzpomínat na písničku Voskovce a Wericha, ale určitá analogie tady je.
V tom roce jsme měli jet obhajovat vítězství v kategorii C2 na prestižní 100 km dlouhý maraton do Estonska – Võhandu Maraton. Stále populárnější závod, který by na startu býval přivítal kolem tisíce lodí nejrůznějších kategorií. Že i my, dříve narození, bereme sport vážně, o tom bude moje další vyprávění.

Koronavirus je strašák, který se přímo nebo nepřímo dotkl každého z nás. V zaměstnání, v rodině, ale citelně zasáhl i sportovce. A to nemuseli nemoc zažít na vlastní kůži. Tolik úvodem k mému příběhu.

Před mnoha lety, daleko od nás, žil vysoko v horách obrovský drak. Hory pro něj přestaly být dobrým domovem, a tak se jednoho krásného dne vydal na cestu k moři. Obrovským ocasem mrskal ze strany na stranu tak silně, že nezůstal kámen na kameni.

Vodáctví je velmi široký pojem. Vodákem se může nazývat každý, kdo se vlastní silou pohybuje na nějakém plavidle po vodní hladině. Sportů, které můžeme do této kategorie zařadit, je mnoho. Nechci určovat, kdo se může za vodáka považovat, a kdo ne. Letos jsem ale o tom začal vážně uvažovat, protože jsem se setkal s vodáctvím, které u nás, ale i jinde na světě, vlastně vyhynulo.

Přečtení článku Standy Chládka „Z průšvihu do průšvihu“ a na základě výzvy o napsání podobného zážitku mi okamžitě připomenulo moji nejtěžší situaci prožitou za dlouhá léta závodění jak ve slalomu, tak sjezdu. Byl to velmi silný zážitek, který bohužel měl po mnoha letech pokračování.

Letos na MS ve slalomu jsme opět potvrdili, že jsme vodácká „velmoc“. Jedním z těch, kdo nás v minulých letech úspěšně reprezentovali byl i závodník a později trenér a funkcionář Milan Svoboda. O svém životě se snažil vydat knihu. K dispozici je pouze přepis magnetofonového záznamu, jehož osud je popsán ve 3. čísle Hydra 2013.

Maratony, tak se všeobecně říká sportovním aktivitám, které vyžadují soustavnou a dlouhodobou přípravu. Jejich počet a výběr sportovních odvětví každoročně stoupá. Mají nesporný význam pro stále větší počet lidí, kteří se na ně připravují a pravidelně sportují. Nehovořím o těch, kteří se postaví na start z nerozvážnosti, nebo nějaké hloupé sázky. Mohou také maraton absolvovat a protrpět si ho.

Rok uteče velmi rychle, a nám vodákům snad ještě rychleji. Tak jako feťákovi se zvyšuje tep před aplikací své drogy, i mě začíná srdce rychleji pracovat. Je tady čas každoroční cesty na sever. Ano, je to moje droga a určitě se mi svět jako pokaždé vybarví neskutečnými barvami, zážitky a prožitky.

Kanoistický klub Rakovník před několika lety započal novou kapitolu vodního slalomu. Bylo založeno „Tréninkové středisko veteránů“ se sídlem v loděnici klubu. Cílem tohoto neziskového seskupení, není vychovávat špičkové profesionály, kteří závoděním mezi brankami si vydělají na obživu a zabezpečí sebe i rodinu do konce života.

Pokračujeme na místo závodů směrem k řece Tay v Grandtulle. Krajina se začíná vlnit a barvy svěží zelené nás upozorňují, že už se nacházíme ve Skotsku. Míra s Mílou, naši řidiči zvládají jízdu v protisměru v pohodě a i na kruhové objezdy najíždějí ve správném směru.