Petr "Číva" Čivrný

Když se řekne Mexiko, každý si vybaví něco jiného – kaktusy, sombrera nebo tequilu. A já si představím ty nejlepší vodopády uprostřed džungle. O tom pádlování v Mexiku je. Anebo vlastně je to možná i dost jinak. Na své si tam přijdou, podle mě, jak normální kajakáři (WW IV), tak nebojácní letci. Výhodou je, že pokud nemáte dost času, bude 14 dní na oblast, kam jsme vyrazili my, skoro až dost.

Myšlenka nebo chcete-li důvod k naší africké misi byla asi adekvátní věku, ve kterém žijeme. Někdy v listopadu jsem na facebooku zahlédnul video od kayaksouthafrica.com, které bylo přihlášené do soutěže v mezinárodním vodáckém magazínu Kayak Session. Po jeho zhlédnutí jsem si sám pro sebe řekl, že tam prostě musím.

V loňském roce jsme pro vás testovali zábavný riverrunner Curve 3.0 od Prijonu, ze kterého jsme byli absolutně nadšení, a kterému v roce letošním přibyl menší kolega s názvem Curve 2.5. Loď testoval Číva, tak se pojďte podívat jak byl spokojený.

Při přestupu v Bruselu, po absolvování pěti pracovních hovorů během odbavení a hledání správné odletové brány, začínám pomalu věřit, že mi ta Galicie vyjde. Když vidím malinkaté letadlo, které mě má dopravit do Porta, tak mi něco říká, že to asi nebude úplně zadarmo. Vyběhnu schůdky do letadla, zdravím letušku a v tu chvíli si div neurazím hlavu v průlezu do letadla. Po dobu mého letu se nic zvláštního nestalo. Teda až na to, že mi velmi nehezká, ale o to prostorově výraznější letuška cca 4x přejela nohu vozíkem s občerstvením. Naštěstí celý let netrval dlouho, jinak bych měl nohu jako kačer Donald a do kajaku bych se nevlezl…

Pár dní po Novém roce to vypadá, že se model Aladin zbláznil a hraje všemi barvami. V úterý na kanále, když venku mrzne, až praští se s Matějem domlouváme, že kdyby opravdu ulhaný Aladin výjimečně nelhal, tak 100% jedeme. Předpověď je stále lepší – nemění se. Ve čtvrtek už se celý Facebook hemží vzkazy a plány, jak kdo co kde a kolikrát „vopere“. Trošku mě zaskočí dotaz od Djembeese, proč tak trvám na Jizerkách a nechci jet na jih. Abych to zkrátil, prostě se mi nechtělo jet tak daleko s hodně nejistým výsledkem. S ostatníma domlouváme poradu na čtvrtou ranní, takže nespím skoro celou noc.

Pouhý den po Flemming Fossen se Lukáš potkal s Čívou a šoupli spolu další z velkých norských vodopádů – Nevěstin závoj na známé říčce Store Ula v NP Rondane. Pojďte se podívat jaké to je, když se to na vodě trochu vyhecuje.

V roce 2013 začalo jarní tání skutečně brzy… 4. ledna? Jarní? Tání? Hmm, tady asi něco nehraje…

V závěru našeho seriálu vyrazíme na řeku, která poteče pořádně s kopce. Abychom vše zvládli, je třeba kromě základů, které jsme si ukázali v předchozích dílech, ovládat řadu dalších věcí. Řekneme si jak zvládat jízdu ve vlnách, jak projet válcem, jak správně boofnout, co se hodí mít s sebou do kajaku a s kým a v jakém počtu vyrazit.

Přestože počasí v uplynulých dnech se nedalo vůbec předvídat, podařilo se nám ve spolupráci se Ski Bižu (hlavně díky Janě Zvárové a Štěpánu Juříkovi), uspořádat nultý ročník kombinovaného závodu. Součástí závodu byl Ski Cross, Boarder Cross a Kajak Cross. Závod se konal na Severáku v Jizerských horách na sjezdovce u Arniky. Závodní koryto jsme vybudovali pomocí dvou roleb a hromady lopat.

Každým rokem se v malé vesničce Sjoa koná letní festival. Nejedná se pouze o vodácký festival tak jak si mnozí myslí, ale součástí Sjoa festivalu jsou i ukázky typických norských specialit, krojů a obyčejů. Součástí vodácké části je série závodů a guidované tripy pod vedením zkušených kajakářů.