Zdeněk Beran

Ortodoxním členům KPP (Klub Pitomců Praha) nestačí mrznout na vánoční Sázavě a tak vymysleli ještě splutí Mikulášské. Celoživotně totiž baží jednak po pitomostech a jednak po tocích jimi dosud nesjetých. Jelikož těch je vzhledem k jejich kmetskému věku už setsakra málo, vyhledávají vodoteče čím dál šílenější – bez ohledu na skutečnost, že si na ně troufne opravdových zoufalců už jen malá hrstka.

Průjezd Prahou na kánoi jsem Radce sliboval a líčil v barvách už loni. Na splutí teď v půlce studeného dubna jsem v mejlech lákal všechny spřízněné mokré duše – aby se mi od několika z nich dostalo ujištění, že je to úplně vynikající nápad, ale zrovna jim do toho něco vlezlo…

2. června 2013 kulminuje v Česku největší velká voda od záplav v roce 2002. Možná bych jako tehdy měl jako vodák pomáhat na kánoi babičkám dovézt nákup ze sámošky domů, nebo jezdit před člunem hasičů s poslední výzvou k opuštění bytu. Leč tentokrát je republika na pohromu daleko lépe připravena.

Byl to ten předposlední srpnový víkend 2010, kdy krásné počasí vytáhlo na rakouské řeky snad všechny vodáky Evropy. Na Salze to vypadalo jako o „Husích svátcích“ v červenci na Vltavě, kde lze tou dobou téměř kdekoliv přejít řeku po lodích suchou nohou. A tak jsme v neděli s úlevou prchli na Enns, kde šluchta Gesause přece jen tolik lidí neláká, i když se dá nasedat až pod ní. Tu šestkovou hrůzu z nás sice sjel jen sám Víťa, ale my si dali aspoň ten pěknej kousek WW III–IV od železničního mostu dolů.

Přečtěte si Barasův příběh o tom co zažil na horním toku Teplé Vltavy během jediného dne. Ač to zní jako pohádka, příběh i postavy v něm jsou skutečné…