Jan Šťovíček

Dne 1.5. vstoupil v národním parku Šumava v platnost nový návštěvní řád, který byl dlouho napjatě očekáván. U jedněch s radostí, u druhých s obavou. Tímto návštěvním řádem jsou nově upraveny podmínky pro celkový pohyb turistů v N.P. Šumava, tedy cyklistů, pěších turistů a především vodáků.

Navzdory kydům klimatologů o globálním oteplení se počasí zachovalo velkoryse a nakydalo na pražský Petřín nebývalé množství sněhu. Téměř na rok přesně se tak opět mohl uskutečnit neoficiální neorganizovaný vodácký závod náhodných kolemjdoucích. Přesto se zdá, že smyčka kolem závodu „Petřínská kostka“ se stahuje a je jen otázkou času, kdy legislativa doběhne i vodáky na Petříně a ti se ocitnou takříkajíc na dlažbě. Ale o tom až v závěru.

V době, kdy pán hor Krakonoš ve Vrchlabské soutěsce nad kajakcrossem ochrannou ruku držeti ráčil a jeho věrná sojka řečená Bonzačka stíhala tak možná kontrolovat slalomovou trať ve Studeném koleni, zbytek řeky zůstal zcela bez dohledu. Kromě jiného z toho plyne, že i sám Krakonoš je autorita s pravomocí a působností toliko místní, asi jako vesnický policajt. Není proto divu, že se známý lotr Trautenberk odvážil za hranici Krakonošova. Pravděpodobně jen proto, aby škodil.

Vodák má sedět, případně klečet v lodi a ne někam kráčet. Z principu věci však vodák pořád někde courá, tu se podívat na jez, na peřej nebo se s lodí plnou vody škrábe na břeh, pročež je obuv nedílnou a často nedoceňovanou součástí vodácké výstroje. Tento článek je součástí společného projektu více článků na téma Obuv.

Vodák a bagr k sobě vždycky měli blízko. Bagr, dříve zásadně hliníková, dnes častěji nerezová lžíce, s jedním nebo dvěma ohyby, bez které se vodák těžko dostane k potravě v legendárním hlinkovém ešusu nebo kotlíku. Ostatně, kafe do hrnku se dávají dvě až tři lžíce blíže nespecifikované: známe lžíce čajové, polévkové a nebo právě lžíce od bagru. Aby k sobě vodák a bagr měli ještě blíž, nainstalovali v Českém Krumlově hned několik strojů přímo do řeky.

Každý vodák ví, že zabalák je obrovská vlna, postrach otevřených lodí a spolehlivý proplach tělesných dutin. Existuje ale i názor, že výrazem „za balák“ oznamoval malý Šťovík mamince, že si bude hrát za domem. „Mamí! Já jdu za balák…“