Jan Šťovíček

Už je to skoro čtyři roky, co je na svobodě – a přesto se k ní dá jen těžko dostat. Je krásná, divoká, rozpustilá – a chladná. Má všechno, aby z ní člověk dočista ztratil hlavu. Má stále nádech zakázaného ovoce, kterým kdykoli zase může být. A má kolem sebe zvláštní podmanivou atmosféru. Řeka Vydra a její nezaměnitelný duch.

Lidi, jak já o ni stál! Někdy se mi o ní i zdálo. Jenže nejdřív na mne byla příliš divoká, a pak ji zavřeli. Nic neprovedla, jen byla v blbou dobu na blbém místě. A taky byla opravdu moc divoká a moc krásná. Tak ji zavřeli znovu. Případ klasické recidivy – pustit, zavřít, pustit, zavřít…

Vodáckým závodům, ať jsou to slalomy, sjezdy nebo sprinty, stačí v podstatě jakákoli řeka s dostatečně dlouhým úsekem pro závodní trať. V případě maratonu řeka s dostatečně dlouhým tokem – a když ani ten není, dohánějí se kilometry kde se dá, třeba i běháním po břehu.

Říká se tomu pokrok a nemůžu říct, že bych z něj byl zrovna nadšenej – stavbaři s koncem vodácké sezony konečně dojebali šlajsnu u Jelení lávky v Českém Krumlově. A vodákům nezbývá, než smeknout a držet minutu ticha za další ztracenou legendu. Na čem si teď budou děti prořezávat vodácké zuby a dědkové brousit své vodácké drápy?!

Že voda je nebezpečná si všichni uvědomujeme. Známe přece všechny ty historky, jak náhle stoupla voda… Z říčky elementární obtížnosti se stal nezdolný živel, který sebou bere domy, stromy a dokonce i vodáky. Nebezpečí na vodě však číhá i v případech, kdy je vody tak málo, že i ryby chodí pěšky. A nezáleží na tom, jak je kdo zkušený, kolik toho v životě viděl, zažil a vypil. Zkrátka, jakmile vodák přestane být ostražitý, nebezpečí si ho okamžitě najde.

Nafukovací kajak Solar 410 C je možné označit za stylově čistý: když nafukovací loď, tak nafukovací se vším všudy! Nafukovací trup složený klasicky ze tří segmentů, nafukovací sedačky, nafukovací opěrky pro nohy.

Jsou dvě skupiny lidí: jedni neustále něco ztrácejí a druzí to zase nacházejí. Mezi ty první patří většina vodáků, jimž končí brýle, fotoaparáty, telefony, hudební nástroje i lahve s vínem na dně řeky…

Veškeré mé znalosti o Ploučnici pocházely z pěších výletů, z rychlých brodů během orientačního běhu a z romantických vyprávění starců. Proto, když nedávno kamarádi nevodáci projevili touhu jet právě Ploučnici, s radostí a zvědavostí jsem je tam vzal.

Šťovík, známý cestovatel, spisovatel, vodák a v neposlední řadě i jeden ze spoluautorů HYDROmagazínu, se na konci srpna stal ještě o něco slavnějším. Ne, že by zrovna vykonal něco mimořádně významného, jen měl to „štěstí“, že se dostal do hledáčku redaktorů rubriky cestování na našem oblíbeném serveru idnes.cz. Ten totiž nedávno vyprodukoval další ze série svých „perlivých“ článků na téma vodáctví a fotky Šťovíka a jeho kamarádů na jezu Jelení lávka text [url=http://cestovani.idnes.cz/slavny-jez-v-krumlove-se-zmenil-a-vodaci-konci-ve-zdi-f9u-/igcechy.asp?c=A100824_113258_budejovice-zpravy_sou newwindow nofollow]článku[/url] ilustrovaly. I nedalo mu to a napsal svůj názor na věc, který již ale redakce idnes.cz nepovažovala za vhodné uveřejnit. Činíme tak proto zde.

Známý německý kajakář, jachtař a cestovatel Jürgen Schütte v současné době se svým kamarádem Heiko Robinsonem ze Spojených Států realizuje projekt s prozaickým označením Kajak expedition Circumnavigate Spitzbergen 2010. Jejich cílem je obeplout celé souostroví Špicberků, což znamená ujet něco přes dva a půl tisíce kilometrů. Jürgen a Heiko se rozhodli použít skládací člun, což je něco mezi kánoí a mořským kajakem. U nás je toto plavidlo díky nafukovačkám všech typů a konstrukcí celkem neznámé, v Německu se však skládací lodě dlouhodobě těší velké oblibě. Jürgen Schütte a Heiko Robinson si tento typ lodě vybrali především proto, že u něj lze účinně použít plachtu.