Jezdím na vodu, protože mě to baví a baví mě to už dlouho. Baví mě ranní mlha nad vodou, lesk večerního ohně na hladině, šplouchání vln i plkání na volejích. Polské, většinou klidné, řeky jsem začal preferovat v době, kdy jsem se na vodě přestal bát o sebe a začal se bát o druhé. Mám rád objevitelské plavby, kdy za každou říční zatáčkou se (možná) skrývá Niagára. Ještě jsem ji v Polsku neobjevil, ale zůstávám optimista.
Na nejseverněji položeném pobřeží Polska leží řada turistických letovisek, která jsou velmi populární pro trávení letní „plážové“ dovolené. Ostatně nedaleko odtud začíná i známý poloostrov Hel a 25 km jihovýchodním směrem se nachází Gdańsk. Málokoho by asi napadlo, že se v těchto místech nachází také velmi zajímavá možnost pro vodácké vyžití. A přece. Ke krátkému vodáckému výletu, na který si můžete v pohodě „odskočit“ i z rodinné dovolené u moře, se tady nabízí potok Piaśnica.
Piława a její přítok Dobrzyca jsou řeky v severozápadním Polsku, v oblasti Drawského pojezeří. Obě tečou téměř paralelně v neveliké vzdálenosti od sebe, takže je možné jejich splutí při jedné akci, protože přejezdy jsou krátké. Podobné spojení lze použít pro řeky Wel a Drwęca, které najdeme v severním Polsku, přičemž Wel je přítokem Drwęcy u osady Bratian. Mezi městy Lidzbark na Welu a Brodnica na Drwęce je to po silnici nějakých 30 km, ale po velkém oblouku obou řek je to 90 říčních kilometrů.
Cestou autem od Štětína ke Gdaňsku je přejíždíte hezky jednu za druhou: Regu, Parsętu, Grabowu, Wieprzu, Slupiu, Lupawu a Lebu. Všechny tyhle řeky Západního Pomoří vtékají přímo do Baltického moře a jsou si svým charakterem podobné. Všechny jsou sjízdné a najdeme tady opravdu skvostné přírodní úseky typických polských řek.
Dvě stě třicet sedm zatáček v písku, osmdesát kilometrů klidné, ale stále tekoucí vody, žádný jez, jedno městečko, rákosí a písek. Písek, který máte po čase úplně všude. Polská řeka, velmi oblíbená i u českých vodáků. Sjízdná celoročně, vhodná pro malé děti i úplné vodácké začátečníky, ale přesto často liduprázdná, s příjemnou a neponičenou okolní přírodou – Pilica.
Ve 3. čísle Hydra 2010 jsme uvedli článek o méně známé šumavské říčce Ostružné. Možná, že na ní ještě nemáte „čárku“… Vydejte se na ní se Šakalem, seznamte se i s historií, která prošla kolem jejího toku. Možná vás to navnadí a sjedete si jí na jaře i vy.
Jezernatý kraj pohodových lidí a taky bobrů, lišek a mořských orlů. Kraj, kterým se kroutí řeky, ponechané na valné části toku svému osudu. Klidné řeky s čistou vodou, nepříliš poznamenané pádly vodáků. Ano – mám na mysli Polsko, zemi objevovanou vodáckými romantiky a milovníky klidu a samoty, jakou na českých řekách už nenaleznete.
Jak se ukázalo v diskuzi, nebyli jsme v neděli na Vrchlici sami. Na horním toku se proháněl se svojí partičkou Šakal, který vyslyšel naše přání a napsal krátkého průvodce a report z akcičky. Takže Vrchlická inspirace číslo dvě je tady a vy se koukejte chystat na vodu. Teče toho mraky.
Kdo jiný by patřil na vodu víc, než děti? Alespoň na tu nerozzlobenou vodu. Děti a voda jsou živly, které se shodnou. Vodáctví přináší spolupráci, zvládnutelné dobrodružství, soužití s přírodou, akceptování nepohodlí a přírodních rozmarů, schopnost se o sebe postarat. To jsou zkušenosti a návyky, které by se měly vyvažovat zlatem. A co se v mládí naučíš…
A je tady další report z víkendu. Tentokrát opravdová smršť. Teklo nám to pěkně hlavně z vysočiny a na západě a že bylo co jezdit o tom svědčí množství příspěvků, které mi přišly v pondělní poště. Dneska vás vezme Šakal na Hadovku, Úterský a Kosí potok a zítra budeme pokračovat Kubovou rychloSázavou, v pátek se pak těšte na Doubravu z Bílku, Ležák a Stvořidla.