Libor Klíma

Kulturní charakter zdejšího kraje je výrazně odlišný. V každé, i té nejzapadlejší, vesnici se tyčí k nebi minaret a jediné nezahalené ženy můžeme zahlédnout pouze v našich autech. Je nejvyšší čas otočit se na postupnou cestu k domovu. Navíc ani voda v této oblasti už není, Černá řeka i horní úsek Ardy jsou téměř suché. Proto volíme celodenní přesun do pohoří Pirin.

Přes veškeré usilovné pátrání se nám nepodařilo sehnat ani zmínku k úseku Čepinské řeky pod Velingradem. Podle map i satelitních obrázků se zde nachází nepřístupný kaňon. Po ranní přepršce strávené v hotelu přijíždíme k mostu pod úsekem. Řeka neuvěřitelně smrdí a vody je jen tak tak. Po chvíli okukování někdo přináší pozitivní správu. Nesmrdí řeka, ale chcíplej kůň na břehu pod mostem.

Po dlouhých přípravách konečně vyrážíme do krajů vodácky téměř nepoznaných. I přes usilovné shánění informací se nám nepodařilo sehnat téměř žádné důvěryhodné tištěné podklady a tak vyrážíme za vodáckými zážitky víceméně jen podle rad několika kamarádů vodáků kteří tyto toky navštívili před námi.