Její první řeka byla Vltava na pramicích v deseti letech. V patnácti začala chodit do dětského vodáckého oddílu, kde poznala Járu, svého manžela. Voda a veškerá turistika je provází celým životem. Nejdřív spolu jezdili na laminátové deblovce, pak kvůli kolenům přesedlali na nafukovačky. Sjezdili spoustu řek po celém světě. Teď v penzi si vybírají toky méně vzdálené, ale stejně hezké.
Vavřinecký potok se jel letos už po 37., a jak je vidět, je stále populární. Na startu se sešlo přes 2000 vodáků, z toho 350 se na vodu vydalo se startovními čísly. Mezi davy se tu proplétal kameraman ČT a zpovídal vodáky, co pro ně Vavřinec znamená. I já patřím k těm pro které, jak řekl do kamery jeden z vodáků, je Vavřinec srdeční záležitost a příležitost popovídat si s kamarády.
Letošní sezona pomalu končí a tak není radno vynechat jakékoliv pouštění vodní nádrže. Nevynechali jsme tedy splutí pražského potoka Botič, který máme blízko a navíc nikde není psáno, že se bude konat i příští rok, vždyť už se několikrát nekonal kvůli pracím na toku či přehradě. Udělali jsme dobře. Počasí bylo náramné a voda taky.
Historie tohoto závodu sahá až do roku 1939. Akce vznikla jako závod vodních skautů na oslavu otevření klubovny na Libeňském ostrově. Při 70. ročníku se ke kategoriím skautů, přidaly dospělé kategorie a poté se trať závodu otevřela i pro volné splutí.
Už v úterý nám poslal Bobr báječnou zprávu, že Povodí Labe povolilo nadlepšení vodní stavu z Pařížova. Zpráva je to o to hezčí, že se kvůli nedostatku vody rušila Chrudimka a kvůli ochraně přírody splutí Odry. Tak vezměte pádla do rukou, lodě na hřbet a [b]5. – 6. dubna [/b]hurá na vodu! Doubrava se jede jako vždy v úseku Pařížov – Ronov nad Doubravou, což je 10,2 km obtížnosti WW I–II. Mládež a děti jezdí z Ronova do Žlebů, což je 6 km ZW B.
Vánoce jsou svátky klidu, tak se to někdy říkalo, ale dnešní podoba Vánoc je jiná, všichni to známe. Začne to sháněním dárků, pokračuje předvánočním úklidem, pečením a pak si po rozdání dárků sedneme k televizi a projíme se a propijeme až k silvestrovským oslavám.
Mráz a jinovatka, takové bylo ráno na letošní předvánoční splutí Sázavy. Nespeky hlásily 59 cm, takže vody bylo dost a když se dobře obléknete a sluníčko občas vykoukne, tak je to paráda. Nad Sázavou byl opar, byla vskutku zima, přesto se v Krhanicích sešla spousta vodáků. Přijeli v civilu i v maskách, čerti byli v přesile (anděl jenom jeden) a nejen oni byli v dobrém rozmaru.
Když nám přišlo pozvání na výlov rybníku Metel, návštěvu zámku ve Lnářích a ochutnávku čerstvě ulovených kaprů, neváhali jsme a vyrazili na jih Čech. Nelákal nás jen výlov, byli jsme také zvědaví, jak vypadá vesnice Metly, kterou smetla voda z protržené hráze rybníka v roce 2002.
Snížák si sjel letos [url=http://www.hydromagazin.cz/clanek/1016-zavodni-vavrinec/ newwindow]Vavřinec závodně[/url] a to poprvé. Nechtěla jsem být pozadu a dala Botič na kole a to poprvé. Pořadatelé mají v propozicích podrobný popis cesty pro cyklisty, ale dala jsem přednost jízdě s partou kamarádů, kteří už za Botič na kole čárku mají. Stačilo mi bloudění po sídlištích při cestě z Modřan k Botiči.
Na Ohři jsme se už dlouho chystali, a nebýt nabídky pořadatele festivalu Dronte – možnosti vyhrát vstupenky na Folkovou Ohři, asi bychom Ohři odložili o další rok. Odpověděli jsme na zadanou soutěžní otázku a vstupenky na koncert byly naše. Stačilo jen zabalit rio, hydro a vyrazit do Kynšperku nad Ohří.
Dlouho jsem se těšila na tuto akci. Na programu byla spousta řek moravsko-slovenského pomezí, které jsem v životě nejela. Termín byl zvolený dobře, zahrnoval první májový den, dal se ušetřit jeden den dovolené, ale příroda se chová, jak se jí zlíbí.