Antarktida na mořském kajaku

Během naší návštěvy Antarktidy se nám podařilo vyzkoušet tu mořský kajaking. Po létech, kdy jsem na mořském kajaku propádloval většinu exkluzivních světových seakajakářských destinací, se mi tak splnil sen plout mezi tučňáky, obrovskými ledovci a horami zvedajícími se přímo z moře.

Antarktida aktivně

Celá expedice na Antarktidu byla od počátku pojata jako aktivní varianta poznávání ledového kontinentu. Namísto běžné turistické plavby jsme si na menším ledoborci vezli sněžnice, lana, mačky, kempovací vybavení… a také mořské kajaky! Na ledoborec jsme se nalodili v argentinské Ushuaii. Čekají nás nejprve dva dny plavby přes Drakeův průliv a potom týden, který strávíme průzkumem hornatého pobřeží Antarktického poloostrova. Tato část Antarktidy je jednou z  oblastí ledového kontinentu s nejkrásnějšími sceneriemi – s dvoutisícovými horami, obrovskými ledovci, spoustou hnízdících tučňáků, velrybami a další polární zvířenou. Členité pobřeží Antarktického poloostrova tvoří malebné uzavřené zátoky, ostrovy a průlivy, tedy prostředí jako stvořené pro mořský kajaking.

Na palubě lodi trávím během plavby přes „Drake“ spoustu času a pozoruju dvoumetrové albatrosy a buřňáky. Občas před přídí skočí delfín nebo se vynoří vzdálená ploutev velryby. Druhý den plavby proplouváme tzv. Antarktickou konvergencí, hranicí mezi Atlantikem a studenými vodami Jižního oceánu. Oficiálně se tak dostáváme na geografické území Antarktidy! Třetí den navečer se objevují první ostrovy, Jižní Shetlandy. Souostroví tvoří asi 500 km dlouhý řetězec ostrovů, od kterých je Antarktický poloostrov vzdálen ještě asi sto kilometrů. Jižní Shetlandy patří mezi oblíbené zastávky většiny expedic směřujících do Antarktidy. Pro nás je to první místo, kde nazouváme sněžnice a vystupujeme na hranu kráteru ostrova Deception Island. Odtud poprvé v dálce pozorujeme strmé pobřeží Antarktidy.

Plavby na Antarktidu

Cesta do Antarktidy už není nedosažitelným snem, dnes se na nejstudenější a největrnější kontinent můžete dostat v relativním pohodlí. I tak pobyt na tomto izolovaném místě patří k ojedinělým zážitkům každého cestovatele, fotografa nebo přírodovědce.Většina návštěvníků Antarktidy vyplouvá z argentinského města Ushuaia a volí „klasický“ zájezd v délce 11 – 12 dnů. Při tomto programu strávíte celkem zhruba 5 dnů plavbou v oceánu a tak 5 – 6 dnů vám zbude na vlastní průzkum pobřeží a pevniny Antarktického poloostrova. K tomu se ještě pravděpodobně zastavíte na přilehlém souostroví Jižní Shetlandy. Delší plavby zahrnují do itineráře navíc ostrovy Jižní Georgie, Jižní Orkneje a Falklandy. Tyto plavby trvají většinou 18 – 20 dní a hlavním bonusem jsou obrovské kolonie tučňáků královských. Některé společnosti dopravují návštěvníky na Antarktidu letecky – tato varianta je však dražší a velmi závislá na počasí. Plavby z Nového Zélandu trvají přibližně 30 dní a navštívíte Rossovo moře, Rossův šelf a několik subantarktických ostrovů.
Plavbu na Antarktidu s programem na mořském kajaku zajišťuje VIP Holiday – www.polarnicesty.cz

Dny jsou v prosinci u polárního kruhu dlouhé, sluníčko zapadá v jedenáct večer a ani přes noc není úplná tma. Skvělé na focení, horší je to se spánkem, kterého se mi nedostává. Ale říkám si, že na Antarktidu se člověk nepodívá každý den a dospím se v letadle. Následující den kotvíme v zátoce Paradise Bay. Už z názvu vyplývá, že místo je to vskutku úchvatné. Nad labyrintem zátok a ostrůvků trčí kilometr vysoké útesy, do moře padají splazy ledovců a na hladině plují kry nejrůznějších tvarů. Ráno se necháváme vysadit zodiakem pod jedním z okolních vrcholů. Vykládáme pytel s mačkami, lany a cepíny, navazujeme se na lano a stoupáme po ledovci až na vyhlídku, odkud naše loď vypadá mezi ledovými horami jako malá hračka. Obdivuju z nadhledu hornatou krajinu, rozbrázděnou hlubokými zátokami, jejichž hladina vypadá jako dokonale černé zrcadlo.

V ledovém ráji

Tady také přichází ideální chvíle na první průzkum z palub kajaků. K dispozici máme celkem pět plastových deblů a dva singlkajaky, takže naše malá skupinka čítá včetně průvodce dvanáct lidí. Vzhledem k ideálním podmínkám plánujeme seznamovací půldenní pádlování v malé uzavřené zátoce Skontorp Cove, kam bychom se s naším ledoborcem nedostali.

Oblékáme se do celotělových neoprenových obleků – nejsme totiž v Karibiku a případné zvrhnutí v ledové vodě by mohlo být životu nebezpečné. Kromě tepelné izolace ale pádlování v Antarktidě nepředstavuje technicky nic mimořádného. Je potřeba si jen ohlídat velké plující kusy ledu, aby vás někde nepřimáčkly, a nepřibližovat se k ledovcovým čelům s odlamujícím se ledem víc než na nějakých 400 metrů. Znenadání odlomená masa ledu totiž může vytvořit obrovskou vlnu, ne nepodobnou vlně tsunami, a zle vytrestat nepozorné kajakáře.

Kajaky musíme nejprve spustit z lodi na vodu, což vzhledem k výšce paluby našeho ledoborce představuje docela zajímavé teambuildingové cvičení. Nakonec se všechny lodě houpají na vodě, uvázány za tažný nafukovací člun zodiak. My sedáme do druhého člunu a teprve v bezpečné vzdálenosti od mateřské lodi se soukáme do kokpitů. Ještě že jsem si prozíravě vzal vodotěsný Pelicase, který pojme moji zrcadlovku; kufřík upevňuju gumicuky na palubě, abych měl foťák stále při ruce. Beru pádlo do ruky a s prvním lehkým záběrem cítím, jak ledová tříšť lehce chrastí o špičku mého kajaku. Konečně jsme na vodě!

Hladina je klidná jako zrcadlo a její dokonalou celistvost narušují jen plující kusy ledu. Obdivuju kontrast zdánlivě černé barvy vody a smaragdových odstínů ker. Náš ledoborec se v dálce pohupuje na vodě a pod obrovskými zaledněnými útesy vypadá jako malá lodička. Mám intenzivní pocit něčeho výjimečného, něčeho, co jinde prostě nezažijete. Ve vesmíru jsem sice nikdy nebyl, ale myslím, že nepřeháním, když tento pocit přirovnám k cestě na Měsíc nebo do podobných končin, kde se budete cítit opravdu hodně daleko od civilizace, kde na nebi neuvidíte čáry od letadel, telefonem se nikam nedovoláte a po celé dny neuvidíte jedinou známku lidského života.

Ideální sezona

Počasí je během antarktického léta v oblasti Antarktického poloostrova překvapivě mírné a příjemné. Teploty se pohybují kolem nuly a mohou vystoupat až ke 14 °C. Prší tu minimálně, spíše zasněží, a výjimkou nejsou řady slunečných dní. Většinu léta panují dlouhé dny, kdy v noci nenastává úplná tma.Sezona trvá od konce října do března, každé období je skvělé pro návštěvu a přitom trochu jiné. S ohledem na mořský kajaking je lepší pozdější termín, kdy odtává pobřežní sníh, a je tedy více možností pro přistání na pevnině.Charakteristiky jednotlivých sezon:Říjen – listopad: na vodě je množství plovoucího ledu, tučňáci se páří a stavějí hnízdaProsinec – leden: dlouhé dny jsou skvělé pro fotografování, postupně se klubou mláďata tučňáků, připlouvají velrybyÚnor – březen: nejlepší čas pro pozorování velryb, množství lachtanů, tučňáci opouštějí kolonie, dny se rychle zkracují.

I když – jedna známka lidského života se právě rýsuje přímo před mojí přídí. Jsou to oranžové boudy opuštěné argentinské základny Base Brown. Polárníci tu nejsou, a tak si jejich domovy přivlastnily desítky tučňáků oslích, kteří v těsném sousedství vybudovali svoji hnízdní kolonii. Kolem opuštěné základny pokračujeme dál pod nedaleký majestátní útes zvedající se do pořádné výšky. Kusy ledu občas ťuknou do špiček našich lodí a my zakláníme hlavu, abychom mohli obdivovat barevnou paletu skal i hnízdiště kormoránů antarktických, kteří se krčí na neuvěřitelně nepřístupných a strmých skalách.

Zátoka Paradise Harbour byla kdysi pojmenována velrybáři, kteří si oblíbili její chráněné vody a nádherné výhledy. Obojí oceňujeme i my na moderních mořských kajacích a pomalu vplouváme do malé zátoky Skontorp Cove, která je doslova celá obkroužena ledovými stěnami. Jsme tu docela sami, jenom naše skupinka kajakářů. Naprosté ticho narušuje jen praskání obrovských ledových stěn, které se tyčí vysoko nad námi. Sem se žádná větší loď nedostane, zátoka je totiž poměrně mělká a křišťálově čistou vodou snadno dohlédneme na kamenité dno.

Zvědaví tučňáci a lenošící tuleni

Posouváme se dál a plujeme kolem čela ledovce Petzval, nad nímž se tyčí skalnatý vrchol Hauron Peak, přesahující 1300 m. Doplouváme až k jednomu z ledovců, který tu padá do moře. Kolmá ledová stěna se zvedá do výšky několika stovek metrů a láká nás k bližšímu prozkoumání. Nebezpečí odtržení ledové masy je ale velké, takže vše raději „z povzdálí pozorujeme“. Jsme tu úplně sami, v absolutním tichu a ledové nádheře vychutnávám každou vteřinu času. Kvůli těmto chvílím stálo za to vydat se na konec světa a přeplout rozbouřený Drakeův průliv!

Co nezapomenout

Kromě běžného zimního vybavení budete potřebovat: nepromokavé a neoprenové oblečení, vodotěsný vak na foťák, dostatek záložní paměti na fotky, krém na opalování, tablety na mořskou nemoc, kvalitní pojištění.
Ceny plaveb
Ceny za klasický lodní zájezd do Antarktidy se pohybují přibližně v rozmezí 5000 – 22 000 USD. Záleží zejména na typu kajuty, standardu plavby a nabízených aktivitách.
Zájezdy
Cestu autora zajišťovala CK Inspira, jejíž specializací jsou polární cesty a na míru připravené zájezdy pro firmy i jednotlivce. Více na www.polarnicesty.cz.

Pokračujeme dál podél břehů, z nichž se zvedají vysoké černé skály, pokryté směsí sněhu a ledu. Na jedné z ker zpozorujeme ležícího tuleně leopardího. Obrovský ploutvonožec patří mezi hlavní predátory antarktických vod. Nás si ale ani nevšimne a klidně nás nechá připlout na pár metrů. Chladný Jižní oceán je bohatý na živiny, a proto tu najdeme také největší mořské savce – velryby. Tisíce kytovců se sem stahují na krátké antarktické léto, aby hodovaly na hojnosti krilu a dalších mořských „dobrotách“. Velrybí ploutve pozorujeme z kajaků několikrát ve velké vzdálenosti, pádlujeme přeci jenom poměrně blízko břehu.

Ze břehu nás občas pozorují zvědaví tučňáci oslí a my se rozhodujeme pro vylodění. Nacházíme hezkou plážičku, tvořenou malými oblázky. Z jedné strany oceán, ze druhé se tlačí ledovec – na vylodění nám zdejší příroda nechala jen asi tři metry široký pás pevné půdy. Místa je tu tedy tak akorát pro naše kajaky a jednoho tučňáka, který se nechce vzdát a majetnicky zůstává hlídat naše lodě, když odcházíme na krátkou procházku. Po dlouhé zimě všude podél pobřeží leží spousty sněhu a my se v neoprenových botách pomalu posouváme k zajímavému ledovému útesu před námi. Obdivujeme desítky rampouchů visících na převislé ledové stěně a pak se pomalu vracíme zpět.

Čas letí a ani si nevšimneme, že je už pozdní odpoledne. Vysílačkou si voláme doprovodný zodiak, který nás po chvilce vyzvedává a přesouváme se zpět na náš ledoborec.