A co na té vodě budeme dělat?

Spontánní odpověď je zdánlivě jednoduchá: na vodě se bude pádlovat. Ale ve skutečnosti to tak není. Naopak, k opravdovému pádlování dochází zřídka: na nekonečných volejích, pokud něco doháníme, hrozí smrt hladem, žízní nebo leje. V ostatních případech vodáci spíš splouvají s proudem a pádly korigují směr. Takže správnější odpověď je, že se bude sedět na zadku. Jenže když k tomu přidáme ještě „v plavkách na dřevěném prkýnku“, těžko na takovou dovolenou někoho ukecáme.

Samotný čas strávený v lodi je jen jednou z částí celého fenoménu zvaného „voda“. Nedílnou a také nezbytnou součástí je starost o spánek (často se okrádá) a jídlo. Společenskou funkci plní parta, se kterou na vodu jedeme. Je to velice jednoduché, buď už kamarádi jsme, nebo se jimi brzy staneme.

To, co na vodě budeme dělat, do značné míry ovlivňuje způsob transportu, který zvolíme. Můžeme jet puťákovým stylem nomádů, kteří jsou každý den na jiném místě a vezou si veškeré vybavení v lodích. Odměnou je naprostá soběstačnost, nevýhodou omezené množství materiálu a těžké lodě. Pokud jedeme s doprovodným automobilem, je to v mnohém jednodušší, nemusíme balit, můžeme si vzít víc věcí a i jízda s prázdnými loděmi je rychlejší. Také můžeme během dne zanechat lodě u břehu bez obav, že nám je někdo vykrade. Pokud se ale doprovázíme na jednotlivých etapách svými vozy a nedokážeme nebo nemůžeme se od nich odloučit, strávíme podstatnou část života jejich přemísťováním a nejvíc času z celé vody zabere logistika.

Hrát si

Pro naši partu je voda způsob, jak strávit co nejvíce času v přírodě s lidmi, se kterými je nám dobře, a činnostmi, které nás baví. Jsme všichni poměrně hraví a na vodě je tento rys mimořádně zvýrazněn. Troufám si tvrdit, že před pověstí infantilních hračičků nás zachránily vlastní děti, pro které jsme přece nějaké hry vymyslet a připravit museli, ačkoli si je ve skutečnosti rádi zahrajeme sami.

Důvod pro nějakou nevinnou běhací hru se snadno najde. Velkou oblibu si v poslední době získávají „průběžné“ hry, kde hraje každý za sebe po všechny dny – třeba terénní variace na hru „Bang“, ale může to být i jakékoli jiné téma. Výhodou je, že není potřeba skoro žádná výbava ani příprava kromě několika pravidel a to, jak se hra vyšperkuje, záleží jen na tom, co jsme ochotni s sebou vozit.

Občas si pro zpestření připravíme nějakou hru na vodě: první loď jede napřed a rozvěsí u břehů kartičky s obrázky nebo s textem, tajenkou. Lodě mohou vyrazit buď intervalově nebo hromadně a snaží se kartičky buď fyzicky získat, nebo jenom objevit a zapamatovat si je – záleží na momentálních pravidlech. Poslední loď posbírá vše, co zbude!

Skvělé je přibalit na palubu cimrmanovský míč „proti trudomyslnosti“. Šikovně hozená meruna dokáže zaujmout a oslovit i cizí vodáky a jedna dobře mířená rána těsně vedle lodního boku s mohutným gejzírem může být i začátkem (ale i koncem) pěkného přátelství. Výhodou míče je, že se dá v lodi snadno vozit a užije se s ním spousta legrace – dokud neuplave, což je u vodáckého míče spíše pravidlo.

Sjíždět jezy

Vrcholem sportovních výkonů je bezesporu sjíždění jezů. Po základním splutí stačí loď vyložit, vytáhnout znovu nad jez a splutí opakovat, což je žádoucí především v případě, že splutí buď nebylo úspěšné, nejsme se svým výkonem spokojeni, nebo to naopak bylo tak skvělé, že to chceme ještě jednou. Bohužel jezů, kde tento sportovní přístup stojí za zdržení a námahu, je stále méně a je také potřeba vybrat si čas, kdy zrovna není lodní provoz na stupni pět.

Kulturně se vyžijeme

Kulturní rozměr vody je ohromný, protože v okolí řek bývá řada historických objektů a navíc se za kulturu na vodě dá prohlásit ledacos. Přerušit pádlování a chvíli hrát na kytaru a zpívat. Buďte tvůrčí – můžete namalovat obrázek, komiks, napsat báseň, vymyslet pro kamarády debilní popěvek nebo pokřik (mistry jsou v tom zejména děti).

Návštěva historických objektů je samozřejmě ohromným přínosem, ale vymetat všechny hrady v povodí je přece jen nadbytečné, pokud zrovna nejste kroužek mladých historiků. Jestli jezdíte každoročně tutéž řeku, nemá smysl chodit z povinnosti každý rok na stejný hrad jen proto, že tam je. Naopak, jestliže předpokládáme opakované návštěvy regionu, je lepší vybírat a střídat návštěvní okruhy, památky vynechávat či volit pouze tematické alternativní hry na vodě nebo i na břehu, zejména je-li ve skupině organizační činitel.

Vařit

Po mnoha experimentech v gastronomii, kdy jsme se snažili si všechno zjednodušovat a urychlovat, jsme se pokorně vrátili k prapůvodnímu tábornickému stylu vaření na ohni, i když to trvá dlouho a musí se chodit na dřevo. Stravování v hospodách se dlouhodobě neosvědčilo. V rámci konkurenčního boje mají všechny téměř identickou nabídku a po týdnu jsme se víc než jako hosté cítili jako komise hodnotící, kde je utopenec/smažený sýr/guláš/hambáč… lepší či horší.

Zkusili jsme to s plynovými i jinými vařiči, ale brzy z toho sešlo. Všechny tyhle pomůcky potvrdily, že jsou dobrým pomocníkem, ale zlým pánem. Poté, co si každý rychle udělal něco k večeři, jsme zbytek večera proseděli potmě nebo u lucerničky bez ohně, protože nikdo nedošel na dřevo.

Užijeme si volný den

V laminátových dobách jsme si při vícedenním splutí zvykli přidávat den navíc, abychom měli prostor pro případné opravy. Dnes, v době plastové, už opravy řešit nemusíme, ale přidaný den nám zůstal. Bývá to jeden z nejhezčích dní. Hrají se terénní nebo sportovní hry. Někdy doběhneme k řezníkovi pro půl krávy a na ohýnku vaříme guláš. Tůně a kamenné hrázky u tábořiště slouží jako říční lázně. A protože si necháváme auto na strategickém místě, vytáhneme si odpoledne či navečer lodě nad nějaký mimořádný úsek a sjedeme si ho ještě jednou.

Napijeme se

Podle mého názoru je důležité dopřát organismu odpočinek od jednostranné zátěže relaxací u naprosto odlišné aktivity. Budu-li celý den usilovně pádlovat, nelze proti večeru v putyce vůbec nic namítat. Ale pokud chci večer do hospody, nepojedu přece od jednoho výčepu ke druhému. Mezi námi, není nic špatného na tom dát si na lodi plechovku piva, společně s přáteli vypít flašku vína nebo v beznadějně deštivém dni ucucávat z flašky rumu. Ale jet od kiosku ke kiosku a hned po dojezdu se jít nalejt do hospody? Vždyť to je jako plynule pokračovat v celodenní dřině – jako kdybychom seděli u táboráku a pokračovali v pádlování.

Připouštím, že existuje mnoho různých směrů, jak na vodě trávit čas a čím se zabývat, ale ten „náš“ je samozřejmě nejlepší. Bohužel ale neprozradím, který to zrovna je – protože to nevím. Každý rok zkoušíme něco nového, opouštíme to, co se neosvědčilo – nebo osvědčilo, ale zrovna to pro převládající složení skupiny není přínosem. Být na vodě pro nás postě znamená vegetovat v přírodě a zajišťovat si v podstatě prostou existenci. Ačkoli je to vlastně dřina založená na síle svalů, vůle a základech fyziky, působí jako nekonečný relax.

Nic dalšího už se na vodě dělat nemusí. Stačí tam prostě BÝT.