520 metrů kubických na Futaleufu

V polovině listopadu, kdy se v Chile na vyhlášeném jihoamerickém toku probouzí jaro a pomalu začíná fungovat čilý turistický a komerční ruch, jsme měli možnost provést rychlé splutí Futaleufy. Bohužel na delší pobyt a s ním spojený další sjezd nebyl čas. Tzn. šlo o to učinit alespoň částečný zářez na raftové pažbě v podobě této proslulé řeky, když už jsme tak blízko. Termín nešlo nijak vybírat, jednalo se o pár dní ihned po skončení raftového mistrovství světa, konajícího se v argentinské provincii Neuquen, konkrétně v oblasti Alumine.

Den po závodě jsme se vydali do San Carlos de Bariloche, kam jsme přiletěli a odkud taktéž odlétali a po následném půjčení auta na letišti jsme vyrazili směr Chile, Futaleufu, kde jsme přes prezidenta IRF měli  pro splutí Futy domluvenou jednu konkrétní komerční společnost. Dávali jsme tomu šanci tak 50:50, že se to celé podaří uskutečnit, i vzhledem k našemu problému půjčeného auta, které nemohlo do Chile a na hranici se prý nechat nedalo. Naštěstí komunikace klapla a z chilské místní samosprávy v městečku Futaleufu pro nás vypravili auto s řidičem do argentinského Esquelu, který je asi 40 km od chilských hranic. Prý to byla pro místní pocta přivézt si čerstvé celkové vítěze MS v kategorie Open Men – no nebyli jsme nijak proti.

Na místě na nás čekala útulní teple vytopená chatička, protože ten den byla docela zima a pršelo. Při příjezdu místních guidů, kteří nám měli tuto záležitost zprostředkovat, jsme obdrželi zásadní informaci, že to bude asi problém a Futa vůbec nepůjde sjet. Důvodem bylo právě probíhající vypouštění velké vody z nedaleké přehrady, která je ještě na argentinské straně. Aktuální průtok byl 520 kubíků, což je více než dvojnásobek standardního stavu. Nicméně jsme chtěli sjet alespoň něco v okolí a pokud možno i „kousek“ Futaleufy. Byl tedy vymyšlen kompromis – sjedeme sousední řeku Rio Azul – přítok Futy a dále jednu peřej na hlavní řece. Nejdřív jsme to pěkně prohlédli ze břehu a obdrželi od místňáku pár rad s tím, že pojedou tři guidi na plasťácích s námi a budou dělat stopu. To by na danou situaci šlo!

Rio Azul nemělo zrovna moc vody a bylo to takový řekněme juniorský, dorostenecký. Navíc jsme museli to nejtěžší a nejzajímavější místo přenést po kraji, abychom místním nepíchli raft. Pár slušnějších peřejek, pro dva ze tří kajakářů vypadalo, že to je tak jejich dovednostní strop, nevypadali na tom vůbec jistě. Po nájezdu Azulu do Futy to konečně začalo být zajímavý.

Široká řeka měla opravdu neskutečnou sílu a především rychlost. Čekaly nás asi 4 km hodně rychlého oleje a poté peřej Dormido al Volante, kterou jsme za guidy projeli úplně u pravého břehu. Byli jsme docela rádi, že se nám hlavní asi dvoumetrová vlna zrovna „otevřela“… Je to vskutku luxusní pocit pádit na velkým těžkým raftu rychlostí 30 km/hod s tím, že je defacto jedno, jestli pádlujeme nebo ne a říkáme si, co by se asi stalo, kdybychom se převrátili a nechytli raftu. S našimi slalomovými x let starými vestami by to bylo asi úplně stejný jako bez nich….

Futaleufu jsme tedy celou nedali, ale alespoň jednu peřej nám dopřáno bylo a hotvo dvacet. Asi kilometr pod Dormido al Volante je už obávaný Terminátor, na který jsme se jeli následně podívat ze břehu a to byl za aktuálního stavu vody skutečný masakr. Ze břehu jsme hledali a namýšleli potenciální stopu, jak by to asi teoreticky šlo zvládnout. Možná by se to dalo, ale v případě zvrhnutí by to bylo i vzhledem ke skalnatým břehům zřejmě game over. Měli jsme za tři dny domů objednány zpáteční letenky, tak jsme je nechtěli nechat propadnout.