Vodáctví v Česku je fenomén, který se rok od roku těší stále větší oblibě a naše řeky nabízejí ideální kombinaci nenáročného sjíždění, krásné přírody a přátelské atmosféry kempů lemujících jejich břehy. Je to ideální příležitost, jak strávit dovolenou v pohodlném tempu.
Nabídka řek vhodných, možná lépe říci ideálních pro vodní turistiku je v Polsku tak veliká, jak veliké je samotné Polsko. Ať se podíváme na jakýkoliv kout země, všude najdeme nějakou řeku umožňující vícedenní splouvání pěknou přírodou a velmi často po člověkem téměř nedotčených řekách. V porovnání s řekami u nás, kde je to jez za jezem, je to něco nebývalého. Ve Svatokřížském vojvodství se k takovému splouvání nabízí řeka Nida, její zdrojnice, a dokonce zdrojnice těch zdrojnic. Pojďme se na to podívat podrobněji.
Český rafting slaví další výrazný mezinárodní úspěch. Mužská reprezentační posádka TR Hiko vybojovala v každé disciplíně závodu Světového poháru v raftingu v keňské Saganě medaili. V kontaktní disciplíně Rafting Cross (RX) nenašla přemožitele a získala zlaté medaile, ve sprintu i slalomu pak obsadila shodně druhé místo.
Sucho v korytech českých, a vlastně i evropských, řek nadále trvá. I přesto jsme ale připravili další vydání vodáckého časopisu Pádler, které vyšlo v první polovině července, protože víme, že jednou zase naprší a potom se zajisté bude hodit mít inspiraci, kam vyrazit pádlovat. Pojďte se podívat, co všechno třetí Pádler roku 2026 přináší.
Do redakce nám přišel čtenářský příspěvek od Martina Hosnedla. V e-mailu nám napsal: „Ahoj, po loňské návštěvě slovinské Soči jsem nakreslil a sepsal, jak najít na mapě a na řece dva velké známé sifony mezi Srpenica 2 a Trnovo 1 (tzv. Friedhofstrecke) a jak se jim vyhnout. Rovněž přikládám odkazy na vlastní videa. Třeba by se to někomu mohlo hodit.
Jeden z nejpopulárnějších vodáckých úseků v Česku, dolní tok Sázavy, se potýká s naprostým právním chaosem. Oficiální dokumenty z řízení před Krajským úřadem Středočeského kraje odhalily, že dva klíčové jezy na řece fungují v právním vakuu. Pro úřady buď neexistují, nebo na nich stavební práce probíhají bez platných povolení. Výsledkem je nejen nelegální vzdouvání vody a ohrožení plavby, ale i skandální praxe, kdy je voda z koryta odváděna na stovky metrů daleko, aby následně „jalově“ přetekla zpět bez jakéhokoli energetického užitku.